Byla to velká událost stavění májky, chlapi a chlapci šli do lesa a přivezli bělokorou břízu. Nikdo je za to nepokutoval a nekřičel, že les, ve kterém břízu uřízli, je jeho. Ta se odvětvila, až po korunu. Mezitím ženy připravily věnec ozdobený stuhami z barevného  krepového  papíru  a umístily ho pod  korunu břízy. Pak se vykopala jáma a do ní se májka usadila.

Při této události se sešla celá vesnice, ať už přidali ruku k dílu či radu a nebo si mezi sebou jen tak povídali. U nás jsme měli vždy krásnou mnohametrovou májku. Lidé se složili na špekáčky, chleba, basu piva a limonád, aby bylo co k večernímu ohni a hlídání májky.  Májka se hlídala proto, aby  ji hoši ze sousední vesnice neuřízli. Byl to takový zvyk. Lidé si vybrali místo kde budou  dělat večerní oheň a nasbírali dřevo. Nemuseli mít strach si vybrat nějaké místo, protože prostranství patřilo státu. Bylo to jako, když dnes jdete s petičním stánkem, můžete si tam s ním stoupnout a nikdo vás nemůže vyhodit. Nikdo je nepokutoval a nežaloval na ně, že si na onom místě založili oheň. Vždy byli zodpovědní a věděli, kde je vhodné oheň rozdělat a kde ne.

Večer, když se celá vesnice sešla u ohně bylo veselo. Opékaly se špekáčky na bezových klaccích ořezaných  do špičky, ženy pily s dětmi limonádu, protože málokterá žena popíjela  pivo a už vůbec ne na veřejnosti, muži  pili pivo a všichni dohromady probírali zítřejší prvomájový průvod kdo s kým pojede a dění okolo nich, to co je trápí atd.  A nikomu kdo nebyl u ohně nevadilo, že v pozdějších hodinách je slyšet od ohně smích a nebo zpěv. Nikdo nevolal Veřejnou bezpečnost, dnes Policii.  Ani, když  dal někdo v ranních hodinách do ohně  pneumatiku, bohužel i to se stávalo, aby oheň déle vydržel, protože hlídka musela u májky vydržet do rána. Uříznutá  májka by byla velká ostuda. Použila bych tyto slova z písně Karla Gotta  lidé měli k sobě blíž a byl veselejší smích. Tyto věci lidi sbližovali. Ano bylo to za socialismu, ale lidé byli svobodnější, než li dnes. Mohli chodit svobodně do lesa, mohli si z něho donést dřevo, mohli si udělat oheň, když chtěli i ve volné přírodě.