Děkuji za slovo. Přeji krásný den. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, milé kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych se vyjádřila za poslanecký klub KSČM k tomuto návrhu zákona. Máme před sebou třetí čtení dlouho očekávaného zákona. Původně měl být předložen již na konci roku 2015 s účinností od ledna 2017. Návrh si klade za cíl především řešit problémy spojené se vzděláváním zdravotních sester. Tyto problémy nastaly poté, co Česká republika přistoupila k Evropské unii a byla nucena zavést pro zdravotní sestry vysokoškolské vzdělání ve formě vyššího odborného nebo vysokoškolského bakalářského, popřípadě magisterského studia.

Z dosud plně kvalifikovaných absolventek středních zdravotnických škol se tak staly zdravotničtí asistenti, kteří nemají některé potřebné kompetence a nemohou samostatně pracovat. Prodloužilo se tak vzdělávání sester s plnými kompetencemi. Pro zajímavost: v roce 2014 úspěšně ukončilo studium 581 absolventů vyšší odborné školy a 1019 absolventů oboru bakalářského. V roce 1994 to bylo ale 5 147 všeobecných a dětských sester. Spolu s nedostatečným platovým a mzdovým ohodnocením, nárůstem byrokracie, náročností povolání v podobě fyzické náročnosti i psychického vypětí a také požadované směnnosti, neadekvátně sestavenými ošetřovatelskými týmy, kdy všeobecná sestra často supluje práci asistentů a ošetřovatelů a někdy i s problémem mediálního obrazu všeobecných sester zde máme hlavní příčiny nedostatku sester v lůžkových zdravotnických zařízeních.

Oproti Dánsku, Norsku nebo Švýcarsku máme sotva polovinu těchto sester. Konkrétně v letech 2010 až 2015 ubylo v českých nemocnicích 1 300 sester a dalšího ošetřovatelského personálu. Přitom podle průzkumu zaujímají všeobecné sestry třetí místo v žebříčku prestižních povolání. To je ale v naprostém kontrastu s faktem, že při porovnání průměrných výdělků pěti neuznávanějších profesí vycházejí spolu s učiteli základních škol nejhůř. Je tedy jasné, že sebelepší zákon o vzdělávání nemůže okamžitě změnit situaci k lepšímu. A upřímně řečeno, tento návrh nakonec bohužel vůbec nepatří k nejlepším, i když se o něm diskutuje tak dlouho. Samotné sestry, a byly jsme na zdravotním výboru svědky mnoha bouřlivých diskusí, se nedokázaly a ani dnes nedokážou na konečné podobě shodnout. Především požadavky z praxe přinesly vzdělávací model 4 + 1, který je ale nyní částí odborné veřejností vážně zpochybňován právě z důvodu zkráceného vzdělávání. Poukazuje se dokonce na možné ohrožení kvality poskytované ošetřovatelské péče.

V dopisu Profesionální a odborové unie zdravotnických pracovníků z 26. 10. 2016 se dokonce upozorňuje, že pokud bude model 4 + 1 schválen, obrátí se na Evropskou komisi s žádostí o přezkum. Rozpaky vzbuzuje také fakt, že není zcela jasné jak vlastně bude vypadat ten poslední rok vzdělávání. Na mou otázku při projednávání ve výboru jsem nedostala úplně jasnou odpověď.