Dosavadní restriktivní opatření, která výrazně omezují nás i některé profese, se jeví jako ne plně účinná. Lidé nechtějí být omezováni, to je pochopitelné. Jenže všichni odpovědní bijí na poplach. Už se mluví o katastrofě a nutnosti stavět provizorní nemocnice. Kdo se v nich ale bude o pacienty starat? My všichni můžeme pomoci. Třeba tím, že znovu začneme brát epidemii vážně. Téměř jistě se totiž blíží přetížení zdravotního systému, u malých nemocnic v horizontu dní, u velkých v horizontu týdnů. Důsledkem je omezení plánované zdravotní péče, což může být pro chronicky nemocné a další pacienty fatální.

Česká republika by tak mohla následovat italský a newyorský scénář, kdy lékaři budou nuceni rozhodovat, kdo péči dostane a kdo ne. Čím konkrétně může pomoci každý z nás? Zaveďme svoji „osobní karanténu“. Vycházejme jen v nutných případech. Neshlukujme se. Minimalizujme fyzický kontakt se všemi lidmi mimo naši domácnost. Nosme roušku přes nos a ústa ve všech vnitřních prostorách a venku v místech, kde nemůžeme od všech ostatních lidí udržet vzdálenost dva metry. Virus se totiž šíří hlavně v kapénkách a po jejich vysušení ve formě miniaturních částeček poletujících volně vzduchem. Berme situaci skutečně vážně a nevěřme dezinformacím a konspiračním teoriím. To, co uděláme nebo neuděláme teď, rozhoduje o tom, kolik lidí bude za měsíc vážně nemocných nebo bude umírat. Tak pojďme myslet nejen na sebe a své pohodlí, jsme přece lidé…(?)

Soňa Marková
stínová ministryně zdravotnictví za KSČM