Co nás čeká po odchodu z EU? Trochu toho papírování, na jehož konci z nás bude opět sebevědomá a bohatá země. Češi chtějí znovu získat kontrolu nad vlastní zemí. Chtějí rozhodovat o podobě své vlastní hospodářské i imigrační politiky. Chceme, aby naše vlastní zákony měly přednost před zákony Evropské unie. EU neplní vizi, se kterou jsme do ní vstupovali, výrazně se odklonila od demokratického výkonu moci, a proto z ní chceme vystoupit. Prý to ale nejde, údajně nám bez Bruselu hrozí všeobecná apokalypsa.

My Češi jsme nesmírně kreativní národ s nevídaným smyslem pro humor. Mezi jinými jsme vymysleli dokonalý termín pro nekritické uctívače Evropské unie, jsou to pro nás eurohujeři.
Jde o všechny ty politiky, úředníky, zástupce neziskovek a některé vykutálené podnikatele, které spojuje bezbřehá láska k Bruselu a zejména evropským dotacím. A právě eurohujeři nás všechny dnes a denně straší, že by odchod České republiky z Evropské unie znamenal jakousi apokalypsu.

Oni se bojí právem. Skončily by jim totiž zlaté časy, kdy jim z unijních kohoutků tryskají statisíce a miliony EUR. A právě proto straší. Říkají, že bez EU skončíme. Jak ale má tato slibovaná apokalypsa vypadat? Proč bychom bez EU měli skončit v bídě a utrpení? Copak někdo příčetný věří tomu, že Česká republika se ze středu Evropy někam odstěhuje? Že ze dne na den zmizí naše domy, silnice, školy, nemocnice? Že všechny hospody zavřou a hospodští odejdou někam jinam?

Pojďme si ukázat reálné ekonomické vztahy. Představme si, že Česká republika zahájí po letošních volbách do Evropského parlamentu jednání o vystoupení z Evropské unie. Protože si prostě chceme sami rozhodovat o obranné politice a nechceme evropskou armádu, která se může klidně obrátit proti vlastním občanům, jak už to naznačila migrační krize. Protože si chceme rozhodovat sami o výši daní, o tom, zda chceme ručit za řecké nebo španělské dluhy. Protože si chceme rozhodnout, kdy a za kolik prodávat pivo.