Návštěva čínského prezidenta v České republice vyvolala až panické reakce. Někteří poukazují na potřebu hájit lidská práva a samostatnost Tibetu. Kéž by mnozí z nich jen tušili, jak krutý režim v Tibetu taky byl. Jiní spílají prezidentu Zemanovi za okázalost formy přijetí. Vážení, nedosahovala zdaleka toho, jaký způsobem byl čínský prezident přijat například královnou Alžbětou II. nebo prezidentem Obamou. Mimochodem, věděli jste, že Barack Obama ujistil v listopadu 2014 při návštěvě Pekingu čínského prezidenta, že jeho administrativa nepodporuje nezávislost Taiwanu a Tibetu, ani hnutí pro větší demokracii v Hongkongu? Taková je realita. Rád bych se ale vrátil k tomu, co podle mě jediné má ambici zlepšit život lidem a místo prázdných politických hesel pomoct při zlepšení úrovně lidských práv ve světě. Obchod je tím, co životy lidí mění k lepšímu.

Měli by si to uvědomit zejména ti, kteří brojí proti investicím Číny u nás. Pamatujete? Dříve jsme ustoupili ze zbrojních trhů a obsadili je jiní. Naše vláda zvedla ruku pro sankce proti Rusku, ale německé firmy s ním obchodují vesele dál. Zvedla ruku pro sankce i proti některým oligarchům na Ukrajině, kteří nás nic nestáli, ovšem ti noví, kteří nás stojí balík peněz na podpoře dotacemi, jsou v pohodě. Teď raději nad vývojem na Ukrajině zatáhneme oponu, ještě by si mohl někdo vzpomenout na nějaká jména našich politiků z obrazovky. A Čína? Ta má masivní investice po celém světě, nevyjímaje největší firmy v Německu. Vlastní budovy na Wall Streetu, nejvyšší podíl zahraničního dluhu USA, mají podíl dokonce ve fotbalovém klubu Inter Milán, v automobilce Saab nebo Volvo, vlastní největší síť kin v Americe. Nedávno koupili další velké firmy ve Francii, Británii a v Izraeli a v loňském roce se dohodli například na převzetí italského výrobce pneumatik Pirelli za 7,1 miliardy eur. Obchod byl vždy základem klidu a prosperity. Politika do obchodu nepatří. Nevidím jediný důvod, proč by Čína v rámci naší vlastní diverzifikace rizik a investic nemohla být partnerem firem v České republice stejně, jako každý jiný silný investor.

Číňané nemohou za to, že jsme se stali montovnou Evropy. Nemohou za to, že máme složitý daňový systém a byrokracii jako prase, které demotivují a berou čas od práce a tvorby skutečných hodnot. Nemohou ani za to, že tu šíbři a kmotři politických stran rozkradli veřejné peníze, že si o dotace, na které se složili i chudší ze svých daní, řekne a dostane je i miliardář. Nemohou za úpadek našich hodnot obecně, kdy nechat se zvolit a řídit stát je možné za koblihu nebo pivo s párkem na tácku. V Číně je v mnohém, pokud jde o peníze a obchod, větší kapitalismus, než na Západě. Tedy pokud se vůbec v tom našem socialismu dá o zbytcích neregulovaných oblastí o náznacích kapitalismu mluvit. Hlavě že tu máme sdílenou odpovědnost a sdílenou solidaritu, potírající od základu principy osobní odpovědnosti za konkrétní kroky konkrétních lidí.

Mám řadu výhrad k životu v jiných státech světa a nikdy bych tam žít nechtěl. Nechci ani tahat jejich problémy k nám. Sami jich máme dost. Nechtěl bych žít ani v Číně, což mě ale ani na okamžik neopravňuje k tomu, abych se vozil po jejich kultuře, tradicích a způsobu života, založeného několika tisíci lety historie. Třeba se tam časem život lidí změní. Třeba to bude k lepšímu – tedy podle našich měřítek. Do té doby obchodujme a falešně pod deštníkem vlastních ismů neodmítejme investice a spolupráci s nikým. Kdekoli ustoupíme z obchodu, trhu a oblasti investic, okamžitě toho využijí ti, kteří jsou na summitech našimi partnery a společně s našimi představiteli se fotí s úsměvem.

Vyšlo také na Facebookovém profilu autora a na blogu iDnes.cz.