Státní symboly jsou součástí české státnosti. Ta současná navazuje na období prvních státních útvarů na území České republiky – Velké Moravy a přemyslovských Čech 10. století. Na jejím vybudování se podíleli svatý Václav v 10. století, Karel IV ve století 14. a Tomáš Garrigue Masaryk, který se stal prvním prezidentem samostatného Československa. Součástí české státnosti jsou také naše tradice, kultura a jazyk. Zejména v dnešní době politického relativismu, křivení a ohýbání pojmů a předkládání jejich umělých nových významů, je nutné stále připomínat, že česká státnost se navenek projevuje užíváním státních symbolů, které patří k nejcennějšímu dědictví naší vlasti.

Státní symboly navenek odlišují jednotlivé národní státy a jsou průkazem svrchovanosti. Postoje k nim deklarují u konkrétních jedinců jejich (ne)sounáležitost se státem a národem a jejich (ne)respekt k historickým hodnotám, které bez rozdílu výsledků voleb představují. To bez rozdílu voleb je důležité, protože z historického hlediska státní symboly nejenže výsledky voleb přežijí, ale ani za ně nemohou.

Představitelé údajně uměleckého uskupení Ztohoven se výměnou standarty prezidenta České republiky na Pražském hradě za červený hadr ve své podstatě vymočili na jeden ze státních symbolů. Poslanec Sněmovny Parlamentu České republiky (!) Martin Komárek to v ČT komentoval slovy: „Je to velice zábavná věc. Směju se tomu.“ Komárek dal rovnítko mezi tento počin a přetření tanku na růžovo, umístění velkých mimin na žižkovskou věž, nebo rozsvícené velké srdce nad Pražským hradem. „Rozhodně jsou to umělecká díla. Jsou to velké projevy moderního umění.“

Státní symboly byly v kontextu jejich užití, pošlapávání, ničení a nahrazování jinými, ať už šlo například o hákový kříž, sovětskou vlajku či modrý hadr se žlutými hvězdami, za vlajku neoprávněně v rozporu s mezinárodními pravidly vydávaný, vždy součástí národní hrdosti a držely občany pohromadě. Bývaly dokonce doby, kdy za tyto symboly lidé umírali, aby ubránili a zachovali náš stát pro budoucí generace. Jejich ničení je nejen útokem na majetek, ale také projevem nulové míry úcty a respektu k nim, přičemž elementární úcta a respekt nemohou být u realisticky a zdravým rozumem myslících lidí ovlivněny tím, kdo je zrovna používá - zda je to Havel, Klaus, Zeman či kdokoli jiný v době budoucí.

Je mi smutno, když si uvědomím, že lidé jako je Martin Komárek sedí v zákonodárném sboru České republiky a ovlivňují zákony mé vlasti, chod státu, státní moci, společnosti občanů a svými současnými postoji také budoucí generace.

František Matějka,
člen Republikového výboru Svobodných