Po dlouhotrvajícím umělém oslabování koruny by výplaty, úspory či penze v poměru 1 EURO za 27 Kč z nás (skoro) všech udělaly žebráky. Stačí se podívat na ceny v zemích, kde je EURO. Proto si na přijetí EURa počkejme, až si koruna najde přirozenou a relativně stabilní kurzovou hladinu. Obecná shoda je, že vhodný kurz pro přijetí EURO je lehce pod 20 korunami.

Dalším důvodem je, že EURO způsobuje některým zemím tzv. eurozóny vážné hospodářské problémy. Zavedení jednotné měny totiž předpokládá alespoň přibližně stejnou hospodářskou vyspělost všech zemí. A pokud tomu tak není, je třeba mít další nástroje, jak rozdíly vyrovnat (např. společný státní rozpočet). Jelikož EURO prosadili politici a ne ekonomové, tak se tohle jaksi potlačilo.

Navíc společná měna rozdíly v hospodářství jednotlivých zemí nevyrovnává, ale někdy spíše prohlubuje. Odstrašujícím příkladem je slabé Řecko a silné Německo. Řecko se nemůže ze svých problémů vymanit i proto, že nemá vůli opustit EURO, které je pro něj příliš silnou měnou.

Makáme jak šrouby, máme z toho houby

Hospodářská politika státu se řídí dvěma nástroji: státním rozpočtem, který má v rukou vláda, a zásahy prostřednictvím úrokových sazeb a ovlivňováním kurzu, za což odpovídá národní banka. Když přijmeme jednotnou měnu, tak se jednoho nástroje zbavíme. A co hrozí, když na ovlivňování státních financí zbývá jen rozpočet, vidíme v jižní Evropě. Pokud vlády nemají sílu riskovat sociální otřesy, vznikají extremní a neřešitelné deficity. Proč bychom se měli vydávat cestou, která se zjevně neosvědčila?

Navíc i samotná EU si není zcela jistá správností projektu jednotné měny a určitě ne ve všech scénářích je společná měna nevyhnutelnou podmínka „členství v klubu“. Druhým zásadním důvodem, proč nepřijímat EURO, je struktura hospodářství ČR. Ta je založená hlavně na průmyslu s nízkou přidanou hodnotou. Vyrábíme převážně součástky, ne hotové a složité výrobky. Navíc takto strukturované hospodářství už evidentně nemá příliš kam růst.

Naše ekonomika jede na plné obrátky, zažíváme jinde nevídanou přezaměstnanost, ale ekonomicky vyspělé země nedoháníme. O západních platech či životní úrovni si necháváme jen zdát. Lakonicky řečeno: Makáme jak šrouby, máme z toho houby. Z toho, co u nás vyrobíme, mají výrazně vyšší užitek jinde.

Výroby polotovarů podle německých plánů určené na vývoz do Německa, kde z nich montují složité stroje pro svět, nám větší bohatství nepřinesou. V logistických skladech nebo lisovnách plechů půjde vždy jen o to, jak snížit výrobní náklady. A tudy cesta k většímu bohatství (nejen materiálnímu) nevede.

Abychom to změnili, potřebujeme naše hospodářství zmodernizovat a změnit. A jednou z účinných pák k tomu je směnný kurz. Ale k tomu potřebujeme vlastní měnu. Pro začátek bude stačit nechat korunu vůči EURu samovolně posilovat. Ztíží se vývoz zejména výrobků s nízkou cenou. Podniky budou nuceny víc přemýšlet o modernizaci a o opouštění výrobků s nízkou cenou a většinou i s nízkou přidanou hodnotou.

Ne každý podnik to zvládne. Zvýší se nezaměstnanost, asi nejdříve v dělnických profesích. Ale chceme-li se stát rozvinutou zemí, jiná cesta není. Zavedení EURa nás připraví o jeden účinný regulatorní nástroj hospodářské politiky. A ve finále EURO povede k zakonzervování našeho současného značně podřízeného ekonomického postavení. Proto si myslím, že momentálně pro nás společná měna není výhodná.

Jan Matějů, člen Finančního výboru města Pelhřimov