On už i vztah mezi mužem a ženou a jejich společný vztah k dětem dostává na frak. Zdravý vztah mezi mužem a ženou a jejich společný vztah k potomkům, má přitom hluboký smysl při výchově budoucí generace. V dnešní době spatřuji, že ženy zapomněly v honbě za gendrovou rovností úplně ve všem a mediálním chaosu směrem k tomuto tématu, na svou "zvláštní schopnost", která má své nezastupitelné místo ve vztazích, v rodině zejména a s níž muže, můžeme posouvat.

Ne nadarmo se říká, že muž je hlavou a žena krkem, který s ní otáčí. Dnes se často v rodině chováme jako muži, láteříme a hádáme se s partnerem, místo toho, abychom použily vlídné slovo, nebo dotek ruky, aby muž udělal to, co po něm chceme. Přetahujeme a dohadujeme se s chlapem, a nejenom, že to většinou už z principu neudělá a my tedy nemáme požadovaný výsledek, ale přináší to mnohdy úplně zbytečné konflikty, kdy důsledkem je rostoucí rozvodovost, a také, a to považuji za velké nebezpečí pro výchovu, tím chlapovi likvidujeme autoritu u dětí.

Ne, nevnímám to jako slabost, nebo doprošování. Naopak, takové pohlazení je neskutečný nástroj. Jistě, je pro nás důležitá emancipace, je pro nás důležité, že se můžeme věnovat oborům, které si vybereme a uspět v nich, zasloužíme si na stejných pozicích stejné platy. Svým textem rozhodně nenarážím na to, že bychom se měly vrátit k plotně. Je potřeba pojmenovat, že už dávno to nefunguje tak, že otec je hlavní živitel rodiny a matce patří péče o domácnost a potomky. Dnes u většiny rodin oba z páru pracují, oba se tedy mají starat i o chod domácnosti, kterou společně vybudovali a jejich potomky. To ale neznamená, že se máme zuby nehty snažit nastolit stejnost i ve stylu komunikace, buďme hrdé na svou přirozenost a používejme jí.