Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, projednáváme dnes první z těch několika zásadních zákonů, které míří na pomoc lidem se zdražováním. To zdražování je problematika, ke které jsme se vyjadřovali všichni. A i my Piráti jsme už od ledna upozorňovali na to, že bude potřeba nějakým způsobem lidem pomoci. 

Z hlediska středopravé politiky jsme považovali za správné řešení takovou podobu pomoci, kterou lidé uvidí pravidelně na svých účtech za energie. Čili nebude to nějaká jednorázová pomoc. Ale od té doby ta situace se už poměrně vyvinula. Přece jenom teď, když přicházíme s jednorázovou pomocí rodinám, tak je to příspěvek, který reaguje na to, že se ta situace tady za několik měsíců nastřádala a současně že vzniklo nové koncepční řešení v podobě úsporného tarifu.

Když jsme volali po tom energetickém bonusu, tak jsme se inspirovali u řady dalších států a obecně u renomovaných ekonomů, kteří dostávali Nobelovy ceny za to, že je potřeba nějakým způsobem kompenzovat dopady dlouhodobějších trendů, jako jsou třeba ekologická opatření. Ale i ta, v podstatě jde o úplně stejný princip jako teď máme ty důsledky zdražování kvůli válce na Ukrajině, ta kompenzace by měla být taková, aby lidi motivovala k úsporám. Nikoliv aby řekněme největším příjemcem té úspory byly ti, kteří spotřebovávají nejvíce energie. Celý ten systém by měl nastaven ekologicky. A tudíž jsme reagovali na věci, které testují například v Rakousku, kde nějakou podobu takové pomoci vytvořili a teď na ni navázali a v podstatě to dělají úplně stejně jako to dělá Fialova vláda. Dělají to tak, že vyplácejí jednorázový příspěvek a současně s tím mají koncepční dlouhodobé řešení. Dělají to úplně stejně i třeba britští konzervativci. A je to zkrátka způsob, jakým pomoci lidem bez toho, aniž bychom nenarušovali (narušovali) ty tradiční tržní mechanismy.

Zdražování není vlivem Putinovy agrese pouze kosmetické, ale opravdu silně dopadá na všechny domácnosti včetně střední třídy. A to jsme primárně chtěli docílit tou podporou, aby se dotkla i té střední třídy, aby to nebyla pouze adresná podpora, která by pomohla pouze několika desítkám tisíc lidí. Podle těch dat, které máme k dispozici, mezi nejvíce ohrožené skupiny patří rodiny s dětmi, mezi nimi samozřejmě samoživitelky a samoživitelé.

Samozřejmě jsou tady nějaké zdroje státu, které stát řekl, že použije na pomoc obyvatel. Čili není to pomoc na dluh, naopak. Z těch peněz, které se dneska platí navíc na energiích, tak z každé tisícovky, která se zaplatí, více než šest set korun jde nějakým způsobem státu, ať už je to na daních nebo na příjmech z povolenek a tak dále. Takže není to pomoc vyplácená na dluh. A to je potřeba u každé pomoci lidem, je potřeba vytknout před závorku, že pokud má být koncepční, zodpovědná a nepopulistická, tak se musí rozdělovat peníze, které nějakým způsobem buď se vyberou anebo je stát má z nějakých jiných příjmů. Ale ne aby to bylo na dluh. Samozřejmě každý dokáže říci, že by se mělo dát ještě těmhle navíc, že by se měl dát dvojnásobek, že by se měla dávat každý měsíc částka pět tisíc korun. Ale to je rozdělování peněz, které neexistují a museli bychom si je vzít na dluh.

Pokud se podíváme na to, jak vláda pomáhá. Tak samozřejmě u seniorů probíhá zákonná valorizace. To znamená příjmy seniorů se valorizují velmi vysokou částkou, takže to drží krok s inflací. A bohužel stejná pomoc nejde třeba i těm rodinám. A to je důvodem, proč je tento návrh zákona předkládán a proč my ho podporujeme.

Ty vyšší zálohy už rodinám nabíhají dneska. Řadě rodin nebo domácností už dneska skončila fixace, takže je potřeba, aby část těchto peněz, které obdrží rodiny s dětmi, mohly použít na tyto účely. Není to žádný příspěvek na dovolenou. Ale ten výsledný návrh vychází z kompromisu tak, abychom skutečně dostali peníze k lidem, tam, kde jsou potřeba a tam, kde můžou pomoci.

Ale skutečně toto je pouze, toto je skutečně pouze provizorium. A měli bychom se bavit i tady v Poslanecké sněmovně systémově, jak tu pomoc nastavit. Já si pamatuji, že jsme byli s panem kolegou Havlíčkem, místopředsedou hnutí ANO v Debatě loni na podzim a tam jsme se bavili o návrhu na zavedení energetických voucherů. To je něco, co já jsem tehdy řekl, že my podporujeme, že to je nějaký způsob pomoci, který je spravedlivý vůči lidem, že tam nedochází k tomu efektu jako u odpuštění daně z přidané hodnoty, k tomu, že ti největší spotřebitelé dostávají i největší slevy, což považujeme za neekologické, za nemotivující k úsporám. Za to, že skutečně stát tady není v situaci, že by mohl rozdávat peníze na to, že bude někomu dotovat vyhřívaný bazén nebo sauny nebo podobné záležitosti. Bohužel v takové situaci nejsme. A proto si myslím, že to řešení, které vláda připravila a je pravda, že nějaký čas to trvalo a stále to ještě není úplně dodělané, ale tak je právě ten úsporný tarif.

To v podstatě navazuje na ten bonus na energie a na ty vouchery, které navrhovalo hnutí ANO na podzim minulého roku. Je to řešení koncepční, je to řešení, které je spravedlivé, jde napříč společností a navazuje na tu jednorázovou pomoc tak, aby to vyřešilo tu situaci dlouhodobě. Zejména to ale motivuje ty lidi, aby skutečně šetřili těmi energiemi, protože odpověď na drahé energie může být jedině v tom, že každý se bude muset začít starat o úspory. A proto naopak logicky, kdybychom okamžitě zrušili daň z přidané hodnoty, tak bychom ve výsledku motivovali k větší spotřebě energie a to by vedlo vlastně k dalšímu druhotnému zdražení cen energií. Takže tento návrh opozice my jsme podpořit nemohli. Zatímco třeba ten princip těch voucherů, ten byl podle mě krok správným směrem. Bohužel problém je, že ani za vlády pana ministra Havlíčka se ten návrh nepodařilo připravit. A když docházelo k předání vlády, tak žádný takový návrh neexistoval.

Samozřejmě je potřeba seriózně vést diskusi o tom, kde vzít zdroje na všechny tyto záležitosti. O tom, že stát má vyšší příjmy, už jsme mluvili. Ale vzhledem k tomu, že z toho jsou placeny valorizace důchodů a další, tak je potřeba otevřít i tu debatu o tom, kde brát dlouhodobě v této, v době zdražování, v době, kdy jsou rekordní náklady pro domácnosti na energie a na bydlení a v době současné, kdy některé podniky mají rekordní příjmy právě z cen energií, tak je potřeba vést tu debatu. Za nás vstup do té debaty je, že bychom měli zavést solidární příspěvek z mimořádných zisků uhelných elektráren. To je místo, kde můžeme vzít peníze, oni teď vydělávají. Je to neekologické, jsou tam rtuťové emise a tak dále, jede to na výjimky. Ty zisky jsou desetkrát vyšší. To je zdroj, ze kterého můžeme brát peníze na pomoc domácnostem.

Ta debata o tom, jak rozdělovat peníze, samozřejmě nemá žádný smysl bez toho, aniž by se řeklo, kde ty peníze vzít. Ty peníze, které dneska mají energopodniky, tak jsou opravdu mimořádné, dočasné zisky, které jim spadly do klína. Já jim to přeju. Současně je potřeba na to reagovat stejně jako ve Velké Británii a stanovit, že v této mimořádné době, kdy stát potřebuje kompenzovat ty dopady, tak to má být v daňové podobě řešeno. V opačném případě bychom byli svědky toho, že budou díky tomu, že jsme vstoupili na burzu, budou vydělávat rekordní částky a domácnosti nebudou opravdu mít z čeho žít.

Takže nějaký způsob jak vrátit část těchto peněz zaplacených na energii lidem právě od těch, kteří z toho mají největší výdělky, je opravdu žádoucí.

Druhý zdroj peněz na ty bonusy na energie, o kterém je potřeba se bavit, je spravedlivý podíl občanů na nerostném bohatství. Nerostné bohatství je jak známo ve vlastnictví všech občanů České republiky. Zde dlouhodobě trpíme tím, že máme velmi nízké ceny, že to jsou opravdu jednotky korun, které se vyberou za kubík uhlí, který z národního bohatství vytěží soukromá firma. Takže hledejme v této době způsob, jak zvýšit úhrady, které má stát z nerostného bohatství takovým způsobem, aby to nemělo dopad na lidi. To znamená, můžeme se bavit o tom, že pokud to jde do uhelné elektrárny, kde jsou obrovitánské marže, které jsou přímým ziskem toho majitele elektrárny, tak tam můžeme zvýšit tu cenu, naopak pokud je to pro koncové spotřebitele, tak to můžeme zase nějakým způsobem osvobodit. Ale tak, aby suma sumárum došlo k tomu, že ti, kteří dnes mají ty největší zisky například z uhelné energie, tak aby skutečně více přispívali i na úhradu té pomoci, protože ty peníze budeme potřebovat.

No a třetí bod, kde brát peníze, tak je Modernizační fond, kde je spousta peněz navíc v důsledku toho, že se tam nastřádaly z peněz za emisní povolenky. Bavíme se během deseti let asi o čtyři sta miliardách korun. Ty peníze jsou dneska alokované na plynofikaci a vláda samozřejmě řeší, jak ty peníze využít efektivně, aby to pomohlo lidem. Tím, co my bychom tam rádi prosadili, je, aby ty peníze šly na energeticky úsporné byty. Bavíme se o tom, že - jak jsme si říkali, co jsou příčiny té inflace, tak nejenom jsou to drahé energie, ale je to i drahé bydlení, zejména ve velkých městech, drahé bydlení a to bydlení je často energeticky neúsporné. Takže to, co by se dalo platit z toho Modernizačního fondu, je výstavba asi šedesáti tisíc energeticky úsporných bytů. Myslím si, že podpora těch ekologických domácností je opravdu na místě a ty peníze tam na tom jsou.

Zaznamenal jsem tady opravdu velké výhrady a útoky opozice na vládu, že vláda nic nedělá. No, já si myslím, že my jsme velmi otevření k tomu, abychom věcně projednávali návrhy, se kterými opozice přijde. Ale zatím jsem zaznamenal pouze to, že opoziční strany defilují hlavně pro média a samozřejmě tedy někteří kolegové... (poslanec Nacher dává z místa v lavici najevo nesouhlas s řečníkem) ...vidím, že Patrik se rozčiluje, ale s Patrikem se bavíme o Airbnb, ale teď se bavíme o drahých energiích... (Předsedající Kovářová: Prostřednictvím.), prostřednictvím paní předsedající, tak bouchá do stolu. Ale pojďme vést tu diskusi. Ale ta diskuse se nevede přece jenom tady na plénu Poslanecké sněmovny. Když jsme my byli v opozici, tak jsme předkládali návrhy, posílali jsme je vládě, diskutovali jsme je, občas jsme si vyslechli některé ošklivé sprosté slovo od předsedy vlády, ale opravdu jsme chodili s těmi návrhy. A tady jsem si nevšiml, že by přišel pan předseda Babiš s tím, že má skvělý návrh, přišel by za panem Fialou, aby to řešil skutečně čelní představitel, předseda strany, a přinesl konkrétní návrhy, které pomohou v této oblasti. Bohužel pan předseda Babiš se té diskuse neúčastní, objíždí republiku s tím, co by se mělo dělat. Ale místo toho, aby se zasadil tady v Poslanecké sněmovně o schválení těch návrhů, aby oslovil k jednání pana premiéra Fialu nebo pana místopředsedu vlády Ivana Bartoše, pana ministra Síkelu a další ministry, tak to se bohužel neděje. Ani ten způsob reakce od SPD, že SPD založilo petici na řešení těchto záležitostí, to si myslím, že také není úplně způsob, jak by se měly prosazovat zákony v Poslanecké sněmovně. Petice je trochu málo. Ale na druhou stranu chci ocenit naše kolegy v opozici z SPD, že otevřeně přicházejí s návrhy, kde vzít na právě pomoc v této době, na pomoc se zdražováním pro jednotlivé domácnosti. To je potřeba. To je potřeba, aby všechny politické strany jasně říkaly, pokud navrhují rozdělování, aby řekly, z jakých zdrojů to budou platit.