Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná už jste to někteří zapomněli, ale budu navazovat na svého předřečníka pana Jurečku k tématu úpravy důchodů, které se týkají osob, které byly postiženy komunistickým režimem.

Zejména jsem chtěl tedy uvést, že pokud neprojde ten pozměňovací návrh, který předložil pan Jurečka, a já jsem rád, že ho předložil, my jsme vlastně hned po tom, co to bylo schváleno na Slovensku, uvažovali o tom, že bychom také převzali tu slovenskou úpravu. Nebyli jsme si jisti, zda to zvládneme zcela správně legislativně zpracovat, a proto já budu i rád, pokud si to ministerstvo projde a zajistí, že ten pozměňovací návrh je legislativně technicky správně, případně budou připraveny legislativně technické úpravy, pokud jsou tam nezbytné. Ale pokud by ten návrh neprošel, byly k němu z nějakého důvodu věcné výhrady, tak jsem připravil návrh doprovodného usnesení ke sněmovnímu tisku 1230, kterým by Poslanecká sněmovna vyjádřila svůj názor, že považuje za nemorální situaci, ve které bývalí představitelé zločinného, nelegitimního a zavrženíhodného komunistického režimu v Československu v období od roku 1948 do roku 1989 nadále požívají nezasloužené výhody, např. v podobě vyššího důchodu v porovnání s oběťmi komunistického režimu, které byly tímto režimem perzekuovány a v důsledku nižších příjmů pobírají tedy nyní nižší důchody, a proto vyzývá vládu, aby do konce září 2021 připravila návrhy právních předpisů, které by zajistily narovnání této nemorální situace.

Všichni jsme informováni o tom, že máme platný zákon č. 198/1993 o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podle kterého byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu, zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, stejně tak Komunistická strana Československa. Samozřejmě potlačoval lidská práva atd. a je potřeba, aby tato záležitost byla napravena.

Možná můžete klást otázku, proč se tak děje třicet let po tom, co skončil komunistický režim. Ale tak určitě se svým rozhledem znáte odpověď na tuto otázku, není to nic, co bylo neobvyklého. Velmi podobně se to dělo v Německu, když přišel Willy Brandt a dokončovala se denacifikace, když v tehdejších vysokých funkcích stále seděli pracovníci NSDAP. A i u nás v České republice máme v řadě vysokých funkcí bývalé představitele komunistické strany. Takže je zcela logické, že ta společenská změna nějaký čas trvá a není možné ze dne na den změnit situaci, když jsme zde v roce 1989... (Odmlčuje se...) Se přihlaste do rozpravy, paní ministryně... Takže v situaci, kdy jsme tady měli skutečně víc jak milion členů komunistické strany, tak není možné ze dne na den to přehodit a nějakým způsobem všechno za jeden den napravit, zejména pokud je členy této jedné vládnoucí strany prolezlý nebo tehdy byl prolezlý celý administrativní aparát, seděli ve všech funkcích, měli polovinu ve vládě apod. Takže tehdy došlo k jakémusi narovnání, ale část těch křivd byla samozřejmě odčiněna např. v důsledku restitucí apod., ale některé ty nerovnosti, byť jsou třeba nevýrazné, tak zůstávají a myslím si, že je férové usilovat o jejich narovnání tak, jak to udělala celá řada středoevropských států.

Takže kromě tohoto doprovodného usnesení jsem předložil ještě dva pozměňovací návrhy, na které upozorňovali odborníci, experti v této oblasti, které narovnávají několik dílčích nespravedlností. A možná, že se může zdát, že jsou to opravdu drobnosti, ale přece jenom si myslím, že se to týká osudu lidí, kteří si tu spravedlnost, byť s časovým odstupem, zaslouží.

Takže první z těch návrhů se týká středoškoláků, kteří dneska, ačkoliv byli třeba protiprávně vyloučeni v důsledku toho, že nesympatizovali s tehdejším komunistickým režimem a následně byli rehabilitováni, tak ztrácejí nárok na to, aby se jim započetla doba toho vyloučeného studia, ačkoliv u vysokoškoláků tato možnost existuje. Zatímco středoškoláci byli postiženi ještě mnohem více. Já tady uvedu několik příkladů, o které se jedná, byť je to relativně malá skupina osob, čili to může být zajímavé pro Ministerstvo financí, že ten návrh nebude mít výrazné finanční dopady.

Tak např. Karel Brabec, ročník 1937, byl v roce 1957 vyloučen z První vyšší průmyslové školy strojnické v Brně, protože neposkytoval záruky za správný poměr k lidově demokratickému zřízení naší republiky. Podle sdělení Ministerstva školství a tělovýchovy z roku 2000 bylo toto rozhodnutí zrušeno automaticky ze zákona dnem 1. 4. 1991.

Michal Mišove, nar. 1941, byl v roce 1958 vyloučen ze Střední lesnické technické školy v Banské Štiavnici, protože jeho rodiče neměli kladný vztah k lidově demokratickému zřízení. V konstatoval ředitel školy neplatnost rozhodnutí z roku 1958 a následným dekretem bylo zmíněné rozhodnutí prohlášeno od samého počátku za neoprávněné a neplatné.

Štefan Žibrún, nar. 1969, byl v roce 1985 vyloučen ze Středního odborného učiliště hornického, protože odmítl uctít památku zesnulého tajemníka KSSS soudruha Černěnka. Podle sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR z roku 2002 byla výpověď z učebního poměru pana Žibrúna ex lege zrušena ustanovením § 21 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Takže tato rozhodnutí byla zrušená jako nezákonná podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, ale současně nedošlo k té adekvátní nápravě v rámci důchodového systému tak, aby platila stejná ustanovení jako v § 24 odst. 5 zákona, kdy za účelem zmírnění křivd se započítá doba vysokoškolského studia jako dva roky zaměstnání.

Druhý návrh se týká odškodnění osob, vůči kterým byl komunistickým režimem zneužíván tzv. ochranný dohled. A v tomto případě navrhuji, aby se jim vyplatila kompenzace 50 korun k důchodu za každý započatý měsíc uloženého ochranného dohledu. Ochranný dohled byl institut, který sloužil k šikaně občanů v komunistickém Československu. Byl to represivní nástroj k omezování jeho odpůrců.

Takže opět můžu uvést příklady lidí, kteří byli šikanováni v důsledku ochranného dohledu, například 92letý Miloslav Hrubý z Příbrami, který se narodil v roce 1929. V rámci ochranného dohledu mu bylo uloženo dvakrát denně se hlásit na stanici veřejné bezpečnosti. Když to nebyl schopen dodržet, dostal za to pokutu.

Pak 85letý Josef Bezděk, narodil se v roce 1936 Budapešti. Třikrát byl v Československu odsouzen za odepření vojenské služby a počtvrté v roce 1974 byl odsouzen za maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a následnému tříletému ochrannému dohledu.

Pavel Wonka, narodil se v roce 1953, zemřel ve 35 letech v roce 1988 v královéhradecké věznici. Byl ve vazbě za to, že nedodržel podmínky ochranného dohledu. Takže spousta těch lidí se toho už vůbec nedožila a skutečně jich zbývá velmi málo a myslím si, že vůči těmto zbývajícím lidem, kteří už jsou někteří ve velmi pokročilém stáří, by bylo férové ty podmínky narovnat tak, aby měli kompenzaci za ty křivdy, které jim komunistický režim způsobil. K těm pozměňovacím návrhům - sněmovní dokumenty 8816, 8844 a 8847 se přihlásím v rámci podrobné rozpravy.

Ale jenom jsem chtěl říct tomu, co říká paní ministryně, že jí to nepřijde jako aktuální problém. Já bych jí doporučil, aby se šla podívat do některých těch rodin na venkově, rodin, které jsou pozůstalí sedláků, rodin, ve kterých dědové byli utýráni, a tito sedláci a rodiny skutečně nezapomínají na to, jaké křivdy jim byly způsobeny, a někteří lidé z těchto rodin berou jako velkou nespravedlnost, že dnes musí platit peníze na sociální zabezpečení, aby z toho dostávali nadstandardní důchody komunističtí prominenti. Takže to, o co usilujeme, je narovnání této situace, snížení důchodů u těch, kteří se podíleli na činnosti zločinného komunistického režimu, a naopak oproti tomu kompenzace těch osob, které, jak jsem tady četl ty konkrétní životní příběhy, byly komunistickým režimem perzekvovány. Děkuji za pozornost.