Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já jsem opravdu ve třetím čtení ke konsolidačnímu balíčku nechtěl vystupovat, ale vzhledem k tomu, že spousta vystoupení byla laděna opravdu velmi negativně a myslím si, že se i v naší společnosti vytváří sentiment k úsporám ve veřejných rozpočtech, který je negativní, tak si myslím, že je potřeba vyzdvihnout i to, co je v konsolidačním balíčku pozitivní. A myslím si, že je tam toho hodně.

Ta debata se posunula směrem, který podle mě není úplně dobrý. Pojďme si připomenout i ty dobré věci, které tam jsou. My jsme skutečně přicházeli k vládě v situaci, kdy byl deficit státního rozpočtu, výsledek hospodaření, minus 420 miliard korun. Tyto deficity se nám podařilo výrazně srazit - 295 miliard, aktuálně 252, návrh na příští rozpočet, takže skutečně to tempo snižování zadlužování je výrazně větší, než jsme tady měli předtím. Samozřejmě, kritizoval nás za to Nejvyšší kontrolní úřad, kritizovaly nás za to mezinárodní instituce, které upozorňovaly, že právě v tom roce, kdy jsme přebírali vládu, než jsme ji převzali, tempo zadlužování bylo největší v celé Evropské unii. Takže z toho se nám podařilo dostat a já si myslím, že to je náš velký úspěch.

Jak tato věc vznikla, samozřejmě všichni dobře vědí. V minulém volebním období se udělal krok, který byl bohulibý, ale vlastně prohloubil ten nás strukturální deficit ještě tím, že jsme si podsekli příjmy státního rozpočtu. Samozřejmě, snížit daně z příjmů je dobrá a hezká věc pro zaměstnance, ale každá takováto změna daňového systému musí být současně kryta. A to se v tom daném případě nepovedlo. Nebylo to kryto žádnými dodatečnými příjmy, takže ta změna znamenala v podstatě 100 miliard minus pro státní rozpočet, a tím vznikl ten základní problém. Je škoda, že ti, kteří tehdy vládli, neměli tu zodpovědnost, aby domysleli, jaké důsledky to bude mít pro státní dluh.

Ale dobrý, to se stalo a nebavme se o tom, kdo na tom má vinu, berme to jako příležitost. A já to beru jako velkou příležitost, kterou jsme dostali, že jsme měli možnost i upravit ten daňový mix tak, aby odpovídal daňovým mixům, které mají moderní státy.

Takže byli jsme v situaci, kdy jsme tady měli nějakých minus 100 miliard, minus 150 miliard, které jsme museli najít a brali jsme to jako příležitost poskládat to jiným, lepším způsobem, než abychom to zpátky napařili těm zaměstnancům. A to je věc, která se povedla. Šli jsme do toho s tím, že musíme udělat úspory jednak v chodu státního aparátu, jednak v tom, jaké dotace rozděluje stát různým podnikatelům a dalším institucím. Takže ta první věc byly úspory. A samozřejmě - a já to otevřeně přiznávám, bylo potřeba i zvýšit daně, a to z toho důvodu, že předtím tomu největšímu výpadku příjmů 100 miliard došlo právě tím, že se nezodpovědně ty daňové příjmy státu podsekly. A třetí krok, který byl zásadní při tom plánování - a tady musím dát za pravdu opozici, my jsme se opravdu nechtěli dostat do stavu, kdy bychom udělali takové razantní škrty, které by dlouhodobě vedly k tomu, že přijde druhá recese, kterou si vyrobíme sami.

To je věc, kde jsme se museli poučit z toho, co se stalo ve finanční krizi a jakým způsobem tehdy na to vláda reagovala a ty rozpočtové kroky vyvolaly takové důsledky v ekonomice, že to vedlo k další zbytečné recesi. A to byla věc, které jsme se chtěli vyhnout. A proto si myslím, že všechny ty kroky v souhrnu jsou relativně mírné a rozumné. Když se přece jenom podíváme na to, že zdanění práce roste o 0,45 procentního bodu, 0,45 procentního bodu na nemocenském pojištění, tak je to velmi mírný krok, když to srovnáme s tím, že v roce 2020 o 4 procentní body, čili osmkrát více se to zdanění snížilo. Takže lidé jsou na tom dneska cirka o ty 4 procentní body lépe... budou na tom lépe, než v roce 2020, než se udělaly ty daňové změny, které nebyly kryty žádnými příjmy.

Takže to je asi nějaká taková základní strategie. Samozřejmě stát šel do toho s tím, že musí uspořit na svém provozu, proto minus 5 % v provozu ministerstva. Viděli jste, že ty škrty napříč různými rezorty jsou různé, takže nebylo to tak, že jsme přišli s tím, že všichni musí škrtnout stejnou částku. Já musím ocenit i našeho vicepremiéra Ivana Bartoše, že k těm nejrazantnějším škrtům probíhá v Ministerstvu pro místní rozvoj, takže ten příspěvek proti dluhovému tažení této vlády je tam největší. Stejně tak na těch dotacích, to je nějakých minus 50 miliard korun. Úplně logicky k tomu přispěli i ústavní činitelé, kde jsme si schválili zamrazení 0,5 miliardy korun. Takže to jsou věci, kde ten stát spoří u sebe. Takže není pravda, že by úspory neprobíhaly na straně státu, ale že by docházelo pouze ke zvýšení daní.