Děkuji za slovo. Já opravdu jenom stručně doplním kolegyni.

Zejména jsem chtěl poděkovat panu ministrovi, že návrh připravil, i za jeho krásná slova o tom, že whistleblowing je fundamentální nástroj boje proti korupci. Protože to je opravdu velká pravda, velká část těch případů, u kterých došlo k rozkrytí té struktury, tak skutečně byly objeveny na základě whistleblowingu, a to asi z poloviny případů na základě oznámení, která byla zevnitř, ale která byla nepodepsaná, protože leckdy člověk, který se vyskytne v takovéto velmi nepříjemné situaci, tak nechce vystavit sám sebe nebo svoji rodinu nějakým represivním opatřením.

Ten návrh zákona si myslím, že obsahuje ještě další dvě věci, o kterých bude větší diskuse. Za prvé, je to působnost toho zákona, jestli se má vztahovat jenom na trestné činy a na ty vybrané oblasti, které vyplývají z evropské směrnice, kterou provádíme, anebo jestli má být působnost toho zákona rozšířena i na problematiku přestupků. Proč je to důležitá věc? Každý člověk, který se už rozhoduje o tom, jestli učiní nějaké oznámení v takovéto nepříjemné situaci, aby zachránil veřejné peníze nebo lidské životy, tak zvažuje, jaká jsou tam rizika, jestli to bude fungovat, jestli to vůbec k něčemu bude, jestli z toho nebude mít akorát problémy. A všichni dobře sledujeme, že není leckdy jednoduché ani pro soudy v naší zemi rozhodnout, jestli něco je, nebo není trestným činem, nebo jestli je to jenom přestupkem. Takže nemyslím si, že je úplně férové házet to na ty whistleblowery, aby si tohle rozmysleli. My jsme původně uvažovali o tom, že bychom tam dali nějakou hranici tak, aby se to nevztahovalo na nějaké bagatelní přestupky, ale je zde i varianta, že by se to vztahovalo zkrátka na všechny přestupky a... Pardon, jestli chcete mluvit...

Já myslím, že bude skvělé, když budeme o tomto tématu diskutovat, protože to je téma, které si opravdu zaslouží diskuzi. Takže k té oblasti působnosti. Tam jde skutečně o to minimalizovat nějaké složité váhání, aby ten člověk skutečně do toho nešel s tím, že z toho bude mít akorát problémy.

Pokud jde o tu druhou záležitost, tak to je problematika anonymních oznámení. Jak už jsem řekl, je to velká část těch oznámení, která vedou k řešení problematických případů. Na mě se třeba obrátili zástupci jedné organizace, která pomáhá na českých školách, pomáhá, aby nedocházelo k šikaně našich dětí a mladé generace. A ten systém je nastaven právě tak, že když zjistí, že tam někde dochází k šikaně, tak spolužák nebo i případně rodič nějaký, který se o tom dozví od svého dítěte, nebo učitel nebo někdo, když ta situace není řešena, tak má možnost využít ten portál k tomu, aby upozornil na tu situaci, a pak samozřejmě to vede k tomu, že učitel nebo ředitel více dbá na to, aby tam k těm případům šikany nedocházelo. Funguje to v praxi, je potřeba říci, není to tak, že by ty školy, které se do toho zapojily, kterých je mimochodem asi třetina v České republice, každá třetí škola používá systém boje proti šikaně, byly zaplněny nějakými oznámení nesmyslnými. Je to tak, že přibližně to vychází asi čtyři oznámení na školu ročně, takže není to opravdu žádná velká zátěž.

Tady je potřeba říct, že my jako politici, kteří jsme leckdy tou poslední instancí, na kterou se občané obrací, jsme zahlceni někdy velkým množstvím různých oznámení, ze kterých ne všechna takováto oznámení je možné relevantně vyřešit, protože se občané na nás obrací ve věcech, které se týkají soudů, které se týkají kompetence jiných orgánů, takže občas je ta zkušenost opravdu taková, že jsme zahlceni těmito oznámeními, ale není to případ těch organizací, jako jsou školy, jako jsou různé státní úřady. Ostatně máme tady už fungující systém tzv. prověřovatelů nebo prošetřovatelů na ústředních orgánech státní správy a ta zkušenost je taková, že těch oznámení tam je velmi málo. Čili spíš bychom se měli ptát, jestli máme tak skvělý stát, který dokonale funguje, že to lidé nevyužívají, že tam žádný problém není, anebo jestli je tam určitá dysfunkce v tom systému, že mu buď ti zaměstnanci nedůvěřují, že tam je atmosféra strachu na těch pracovištích, nebo že nemají důvěru v to, že dojde na základě toho jejich oznámení k nějaké reálné změně. Takže to je ta druhá problematika. Otázka jestli a jak řešit anonymní oznámení. A tu bych rozdělil ještě na dvě podskupiny. Za prvé, jestli je má prošetřovat stát nebo veřejný sektor, zjednodušeně řečeno. Setkali jsme se například s kauzou Dozimetr v Dopravním podniku, která vznikla v Dopravním podniku Hlavního města Prahy, což je akciová společnost, která je stoprocentně vlastněná Hlavním městem Prahou. Čili je naprosto legitimní otázka, jestli takováto organizace, která je v podstatě vlastněna veřejným sektorem, má mít nastavena pravidla pro whistleblowing, a jestli má přijímat i anonymní oznámení, která můžou vést k úspoře mnohamilionových veřejných prostředků.

Druhá oblast samozřejmě je soukromá sféra, kde asi lze úspěšně argumentovat, že pokud vlastník nechce přicházet o majetek, tak může dobrovolně zavést ten systém. Je k tomu potřeba nicméně doplnit, že whistleblowing nechrání jenom zájmy majitele té firmy, jenom majetek té firmy, ale chrání i různé veřejné zájmy, například bezpečnost ve farmaceutickém průmyslu, bezpečnost léků. A to jsou ty příklady, o kterých tady byla už řeč, Davida Grahama, který upozornil na výrazné negativní účinky léků, které způsobovaly smrt desítek tisíc osob, a v takových případech samozřejmě chceme, aby i soukromá sféra měla mechanismy na to, aby se takovéto případy odhalily, řešily a aby se zastavil ten negativní účinek. Takže v soukromé sféře jsou samozřejmě ještě vedle toho zaměstnanci. To můžou být různé příklady šikany na pracovišti a takovýchto dalších případů, kde může být užitečné mít tyto případy také dokumentovány.

Takže o těchto dvou oblastech působnosti zákona z hlediska přestupků a povinnosti přijímat a vyřizovat anonymní oznámení v rámci veřejného, případně soukromého sektoru se ještě povede debata. Já se na tuto debatu těším. Doufám, že budeme mít dostatečné datové podklady tak, abychom vycházeli z relevantních údajů. Na druhou stranu je potřeba říci, že právě v těch oblastech třeba anonymních oznámení, tak v situaci, kdy se to činí anonymně, tak ta přímá zkušenost třeba z těch platforem, prostřednictvím kterých dneska se ta oznámení činí, tak je velmi omezená. Nemáme přesné statistiky ohledně toho, jaká část těch oznámení je, nebo není anonymní v situaci, kdy by se ten člověk mohl rozhodovat. Typicky platformy vybízejí svoje uživatele, aby ta oznámení činili anonymně tak, aby minimalizovali právě rizika, která mohou vyplývat z prozrazení identity a z následných represivních opatření vůči tomu člověku, který se snažil zachránit veřejné peníze. Takže doufám, že ten návrh zákona se nám podaří projednat rychle, a protože už dneska jsme ve skluzu oproti povinnosti ten zákon implementovat, je to zákon, který je v čele žebříčku zákonů, kde dlužíme implementaci, a hrozí nám za to pokuta, takže bych chtěl poprosit, abychom k tomu byli maximálně vstřícní.

Děkuji za pozornost.