Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové,

já přitakám tomu, co tady naznačil pan ministr školství před chvílí spíš jako řečnicky, ten zákon už měl tady být a mohl tady být. Konečně víme, že digitalizaci českého školství nabízela většina stran ve svých volebních programech. Toto významné téma nechybí opakovaně ve strategiích ministerstva školství a mnohých dalších odborných institucí. Plány bohužel zůstávají spíše na papíře a tak je určitým paradoxem, že k největšímu posunu prakticky, a to dobře znatelnému posunu, došlo právě v době koronavirové pandemie. A tady je potřeba pochválit rodiče i učitele, protože je to především díky jejich nasazení, určitě se o ten posun zasloužili víc než samotné ministerstvo školství.

Přesto ta on-line výuka, která probíhala během jara, měla své nedostatky. Logicky, ocitli jsme se totiž v bezprecedentní situaci. Neměli jsme ty zkušenosti. Na jaře jsme to mohli říkat. Na podzim a někdy příště si to nemůžeme dovolit říkat, protože to by znamenalo, že jsme se nikam neposunuli. Podle informací České školní inspekce zůstalo kolem 10 000 žáků a studentů úplně nepřipojeno, vůbec nefungovali on-line. Ovšem technické zázemí určitě na daleko více místech nebylo na patřičné nebo potřebné úrovni. Situaci určitě komplikovala ta povinná-nepovinná docházka, mnozí učitelé pak pracovali vlastně na dvou frontách, vedli on-line výuku a vedli kontaktní výuku. V domácnostech to bylo mnohdy také napjaté, protože zdaleka asi ne každá česká domácnost má počítač pro každého svého člena. A naším úkolem mělo být, už na jaře pracovat na tom, abychom na podzim ne hledali řešení, ale na podzim to řešení prostě dávno měli.

V případě základních škol je potřeba upozornit, že vlastně ta jinak bohulibá snaha o tu on-line výuku probíhala na bázi legislativního vakua, protože nebyla zachycena ve školském zákoně - na rozdíl od středních škol. Poslanci KDU-ČSL si toho byli vědomi, a proto začátkem letních prázdnin předložili poslanecký návrh, který vzdělávání na dálku do školského zákona doplňoval. Ministerstvo návrh odmítlo. Proto říkám, mohli jsme být dál, mohli jsme to mít vyřešené, protože i poslanecký návrh, jak by procházel jednotlivými čteními, tak málokterý návrh, sami to dobře víte, má úplně tu původní podobu, takže pokud tam něco bylo potřeba doplnit, zdokonalit, ten prostor skutečně by na to byl a byli bychom prostě dál.

Mě to mrzí hlavně z toho důvodu, že jsem tady opakovaně slyšel proklamace zejména v těch těžkých chvílích na jaře - jsme všichni na jedné lodi. Ale pak zjistíte, že to tak úplně pravda není. Když je poslanecký návrh, tak se odloží, odsune, pak přijde vládní návrh, který je v podstatě stejný, protože já nemám problém návrh pana ministra podpořit a také ho podpořím, a takto jsem žádal i své kolegy poslance KDU-ČSL, aby podpořili tento vládní návrh, protože je potřebný, a vlastně ta filozofie, nebo dikce je velmi podobná. S tím, že paradoxně ten poslanecký návrh mnou předložený je přece jenom trošičku - si troufám říct - širší, protože já tam neupozorňuji pouze na situaci, jako je koronavirová pandemie nebo jiné možné epidemie či živelné katastrofy, ale zdůrazňuji právě v kontextu toho, že chceme rozhýbat tu digitalizaci českého školství a opravdu vypadat jako v 21. století, takže toto, ta on-line výuka je možná také pro studenty, kteří mají dlouhodobé zdravotní problémy nebo různé specifické požadavky nebo jsou na nějakém dlouhodobém studijním pobytu nebo z různých důvodů vzdáleni od své kmenové školy. A navíc jakkoli vždycky - vždycky jsem říkal, že základem je kontaktní výuka a vždycky pro mě bude, tak i v kontaktní výuce se dá využít právě v tom 21. století, ať už pro práci ve škole nebo pro domácí práci, on-line výuka, a měli bychom na to být připraveni.

Legislativní úprava sama, co se týká zařazení té on-line výuky pro základní školy, není složitá. Daleko složitější je ta realizace, protože ta změna legislativy logicky si vyžaduje poměrně masivní investice do vybavení škol, žáků počítačovou technikou a samozřejmě také přípravu učitelů na to, aby tady tento proces on-line výuky potom byl co nejlépe zvládán. Pomíjím teď skutečnost, že takový notebook měl být už dávno podle mě součástí pracovního vybavení učitelů na všech stupních škol, ale víme, že tomu tak bohužel není.

Je zřejmé, že ty peníze, které vláda vyčlenila, a díky za to, já vždycky se snažím být pozitivní a děkuji, že vyčlenila tu miliardu 300 milionů, ale jsem si skoro jist, že to bude málo, že to nebude stačit, protože to míří, jak pan ministr ráno na výboru říkal, především k základním školám, ale o své se budou hlásit školy střední, osmiletá gymnázia, církevní školy a také mateřské školy, na které se často zapomíná, a to je potřeba tady říct, s tím je potřeba také počítat. My máme povinnou desetiletou školní docházku, a ta se týká i toho posledního roku v mateřských školách, a jakkoli chápu a souhlasím s panem ministrem, že tam nepředpokládám tu on-line výuku ve stejném provedení, jako by byla potom na základní nebo střední škole, to určitě ne, ale to neznamená, že by si ty učitelky nezasloužily vybavení tou moderní technikou, mají o to zájem, nikoli že ne. A tak jsem si skoro jist, že ten balík peněz na to vyčleněných prostě stačit nakonec nebude.