„Publikace, kterou vydalo Turistické informační centrum města Brna (TIC), píše například o Kuřimi jako o pracovním táboře nebo o Rousínově jako o sídle firmy na výrobu hracích automatů, ve kterých lidé utápějí svou budoucnost.“

Kuřim jako pracovní tábor. Nový průvodce Brnem naštval starosty

Takže tady vůbec nejde o svobodu slova, ale o to, že je rozdíl, když něco napíšu sám za sebe do blogu, článku či do nějaké svojí knihy, a když totéž napíšu do oficiálního materiálu pod hlavičkou nějakého města či obce, nota bene určeného ne jen našim, ale i zahraničním turistům, kteří pro český styl humoru nemusí mít až takové pochopení, třeba proto, že na něj z domova nejsou zvyklí. Někde jsem četl, že právě takovou zkušenost mají Češi se Švédy, kteří prý často naše sarkazmy berou až příliš vážně, než si zvyknou na to, že v Česku to bereme jinak, což by si měli uvědomit hlavně ti brněnští pohlaváři, kteří utrácejí nemalé veřejné peníze na zahraniční cesty a holedbají se tím, jak se v tom či onom inspirují různými západoevropskými městy.

A skutečně, nemýlíte se, pokud vám tento „způsob nadsázky a sebeironie“ připomíná jisté nejmenované hnutí, jež je součástí brněnské koalice:

„Jakubské náměstí je prý tím správným místem, kde se dá Žít Brno.“

Ovšem „holky a kluci“ z Žít Brno si neuvědomují, že mnoho turistů takovouto „nadsázku“ nemusí „správně pochopit“, a že se třeba také někomu nemusí líbit tahle skrytá sebepropagace.

Jsem zvědav, jak by se lidem takto „humoristicky“, „pokrokově“ a multikulturně zaměřeným zamlouvalo, kdyby nějaká cestovka v kapitole o Turecku svého katalogu letních dovolených napsala třeba, že na istanbulském bazaru můžete svou dceru prodat za 10 až 50 velbloudů, podle věku, krásy a kuchařských dovedností..., a vydával by tuhle samozřejmě naprosto nepravdivou smyšlenku za „ironii a nadsázku“. Spíš by začali křičet něco o „islamofobii“, a tady bych křičel taky, neboť ač kritik islámu, jsem přesvědčen, že takovéhle „legrácky“ prostě do informací pro turisty nepatří!