Vážené kolegyně, kolegové z vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

my jsme se tu dnes sešli a je to stále ještě dnes, půlnoc teprve přijde, protože opozice měla tu nutkavou potřebu vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. A já to respektuji, opozice má na to plné právo, vždycky to respektovat budu. Stejně tak, jako je nárok opozice ptát se vlády na její postupy, předkládat nějaké alternativní vlastní návrhy a pak ty vládní oponovat. Tak aby se společně našla ta skutečně nejlepší řešení pro naše občany a zemi. To je legitimní součást demokratického systému a pokud to probíhá skutečně tak, jak jsem teď popsal, tak já jsem byl za to rád a byl bych rád, kdyby se tak dělo. Já mám tedy ale vážné pochybnosti, že zrovna dnešní schůze je to, co tímto směrem míří. Že jsou to zájmy lidí, které tímto jednáním sledujeme. Já tedy vycházím z toho, že po tom více než půl roce jsme i v této Sněmovně, když jsme přicházeli jako vládní koalice s návrhy, které byly v danou chvíli potřeba - ať už to bylo řešení té zděděné covidové vlny, či řešení jiných kritických situací, tak jsme zde čelili často obstrukcím, dlouhým jednáním a opozice fakticky blokovala možnost projednání návrhů pro zlepšení situace v České republice. A možná i vzhledem k tomu, že k té dnešní schůzi bylo avizováno, že se ta schůze klidně potáhne několik dní. Přitom, když se podívám na minulé volební období, tak v praxi, kdy byla argumentace věcná, kdy dostali prostor všichni, co chtěli vystoupit, tak na hlasování o důvěře, resp. nedůvěře vládě stačil vždycky maximálně jeden den. Takže na mě to spíš působí dojmem, že se tady znovu upřednostnila jakási touha po mediálních výstupech před tou reálnou prací pro občany, kterou se i někteří vystupující zde z řad opozice často zaklínají. A já bych si přál, aby to bylo jinak. Aby, kdy se tedy střetneme v nějakém názorové sporu, tak aby to byla věcná diskuse, vedla ke společnému cíli a aby opozice myslela vážně ten zájem o spolupráci na řešení té krize. Aby to bylo, že lidé jsou na prvním místě, což se objevuje i někde na bilboardech, aby prostě v tu těžkou chvíli nešlo o politikaření nebo o ten fakt, že máme za rohem komunální a senátní volby. Takže bychom místo těch - a já použiji slovo šarád, protože mi i ten úvod, který zazněl od pana Babiše, tak trochu připadal - tak abychom místo těch peněz, které stojí provoz Sněmovny daňové poplatníky, abychom tady odvedli práci a končili s rozhodnutími a se schválenou legislativou, abychom dokázali pomoci lidem, firmám, abychom dotáhli potřebná opatření, která ještě budou potřeba. Takže místo toho teď tady budeme ještě pravděpodobně ten zítřek poslouchat vystoupení, jak jsem zmínil, na což samozřejmě máte právo a pak tedy přijde k onomu hlasování.

On se blíží ten termín soudu pana poslance Babiše. Nedávno se ukázalo, že ve Francii se vyšetřují jeho možné daňové úniky, praní špinavých peněz. Takže já je chápu, že čím více mediálního humbuku je, tím se to lépe daří překrýt.

Já jsem tedy nedávno reflektoval veřejně i tu zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, která i hodnotila ten fakt posledního roku vlády ANO za rok 2021. Docela mne překvapilo, že v některých titulcích se to objevilo, že to jako je za to předchozí období, za ten rok 2021, v některých médiích se to neobjevilo, takže to hodnocení NKÚ vypadalo, že hovoří o této vládě. Přišlo mi to zvláštní. Nedělal jsem si analýzu, která média to jak pokrývala. Nicméně ta zpráva NKÚ popsala to, s čím my jsme argumentovali ještě jako opoziční strana, co byly naše výhrady a co se potvrdilo jako realita. Já bych to shrnul ve třech bodech tu zprávu NKÚ a ty body jsou následující. V roce 2021 byla Česká republika nejrychleji zadlužující se země v EU, měla jeden z nejnižších ekonomických růstů a měla rekordní schodek státního rozpočtu. Já jsem viděl ten titulek článku, který k tomu zněl: "Andrej Babiš poslal rozpočet do pekel". Což tedy vystihovalo tu realitu zcela přesně.