Děkuji za slovo. Budu se snažit být maximálně stručný. Omlouvám se ještě jednou panu kolegovi Adamcovi, že tady postává už delší dobu a vždycky je natěšen a pak ho to zase přejde. A doufám, že už to... (Smích.) Ale víte, jak to je, to oddalované potěšení je nakonec nejlepší.

Já se ve stručnosti, ale chci využít tuhle možnost, samozřejmě vyjádřím k novému stavebnímu zákonu z pohledu ochrany životního prostředí. Věřím, že se shodneme s velkou většinou z vás, že cílem nového stavebního zákona bylo především zjednodušení a zrychlení povolování staveb, kde opravdu patříme na nelichotivá místa v rámci světového srovnání. Ale nikoliv nutně za snížení úrovně ochrany přírody a krajiny, ani ochrany jiných složek životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí, myslím, že mohu bez uzardění říct, že se od samého počátku účastnilo desítek a paní kolegyně Dostálová mi potvrdí, že možná stovek už jednání nebo takřka jistě stovek jednání v rámci legislativního procesu, dlouhého a složitého, a snažilo se navrhovat i taková řešení, která by minimalizovala rizika snížení současných standardů ochrany životního prostředí a přitom došlo ke kýženému zrychlení stavebního procesu.

My jsme sami aktivně dokonce navrhovali koncept tzv. jednotného environmentálního povolení. A v tom projednávání jsme také odmítli řadu podle našeho názoru dost nerozumných návrhů na integraci povolovacích procesů v oblasti ochrany životního prostředí tzv. za každou cenu, které by nepřinesly žádné zrychlení, ale zato by zásadním způsobem přinesly oslabení ochrany životního prostředí. A to myslím, že se povedlo a celá řada původních pozměňovacích návrhů nebo návrhů, které tam byly, už tam dneska nejsou. A troufám si říct, že je to také zásluhou našich diskusí a námitek k těm návrhům.

Vládní návrh stavebního i změnového zákona představoval únosný kompromis a představuje únosný kompromis, který garantoval zachování stávající úrovně ochrany životního prostředí. Objevily se ale logicky samozřejmě v rámci druhého čtení další poslanecké návrhy, se kterými souhlasit nemohu. Já bych se tady chtěl vyjádřit především zásadně, a už jsme to udělali několikrát, k jednomu pozměňovacího návrhu, a to je návrh M1 pana kolegy Bauera. Teď jsme si to před chvilkou ještě s panem kolegou Bauerem vyjasňovali. On říkal, že neměl ten záměr, který nakonec z toho pozměňovacího návrhu vyšel, ale přesto tam je. A já bych vás chtěl poprosit a upozornit na to, že tento pozměňovací návrh, pokud by byl přijat, znovu opakuji, je to pozměňovací návrh M1, tak by došlo k zásadnímu omezení kompetencí správ národních parků i chráněných krajinných oblastí.

Společnou dohodou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj byla totiž do vládního návrhu zákona vložena pojistka, že stavební úřady mohou nahradit orgány ochrany přírody v zastavěných územích národních parků a CHKO pouze v případě, že podmínky ochrany těchto území budou dohodnuty formou tzv. regulačních plánů. A do doby vzniku těch regulačních plánů bude o otázkách ochrany přírody a krajiny závazně rozhodovat správa národního parku a v případě CHKO samozřejmě i Agentura ochrany přírody a krajiny.

Tohle je velmi důležité, kolegyně, kolegové, protože je zřejmé - a tím vás asi nepřekvapím - že je celá řada lokalit v národních parcích a v chráněných krajinných oblastech, kde se vlastníci pozemků a jednotlivé skupiny někdy poměrně samozřejmě velmi mocné, vlivné skupiny, finanční skupiny snaží opakovaně vymanit z podmínek, které jim nastavují orgány ochrany přírody. Nejvíce je to asi patrné na Šumavě nebo v Krkonoších a je to logické, protože ty pozemky v širším okolí mají obrovskou cenu a (nesroz.) zájmem o nové projekty jsou stovky. A doslova čekají na to, až se rozvolní ten režim a bude tam možnost stavět.