Rozhlasoví pracovníci, politici a pamětníci si před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze připomněli obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. K nejdramatičtějším událostem došlo v první den okupace právě před budovou tehdejšího Československého rozhlasu. Lidé se tam s vojáky, kteří chtěli rozhlas obsadit, střetli a několik jich na místě zemřelo.
 

Pietního aktu před budovou rozhlasu se zúčastnili mimo jiné ministři Jiří Dienstbier a Daniel Herman, místopředsedkyně Senátu Miluše Horská a za Sněmovnu Karel Schwarzenberg. Ten sklidil již během svého projevu potlesk několika desítek přítomných, když připomněl, že není třeba jen připomínat padlé hrdiny, ale že za svobodu slova je potřeba bojovat v každé době.

Velké peníze a stranické zájmy jsou podle něj pro svobodu slova stejně nebezpečné jako děla tanků před rozhlasem. Připomněl, že jen u budovy rozhlasu zemřelo 17 lidí.

„Padli i další, po celém Československu, ale pak jsme se jenom reptajíc vzdali normalizaci, která zde trvala 20 let. Proto jsem poněkud nedůvěřivý, když pouze klademe věnce, klaníme se hrdinům minulosti a nevidíme ohrožení před námi. Za svobodu slova se musí vždy bojovat,“ uvedl.

„Je úkol novinářů, aby byli zodpovědní, ale rázní. Ale úkol nás občanů je, abychom svobodu slova, abychom novináře a jejich svobodu, ať je to ve veřejnoprávních nebo soukromých médiích, opravdu bránili,“ řekl.

Ministr pro lidská práva Jiří Dientsbier zmínil, že okupace Československa byla prvním projevem doktríny sovětského vůdce Leonida Brežněva, jíž Sovětský svaz tehdy řídil svou zahraniční politiku a vyhrazoval si právo zasahovat v zemích východního bloku, pokud by podle něj hrozilo, že se tato země odvrátí od socialismu.

Demokratické ideje a teze, že státy mají dodržovat politiku ochrany lidských práv a všichni občané se mají podílet na formování osudů svých zemí, se podle něj v Československu naplnily po roce 1989 symbolickým návratem do Evropy a významným krokem v tomto symbolickém návratu byl vstup do Evropské unie.

Politiku omezené suverenity ale podle něj do jisté míry uplatňuje dnešní Rusko. „Vidíme to na Ukrajině nebo ve vztahu ke Gruzii a jsme na určitém přelomu. Jestli dále půjdeme cestou plné suverenity, spolupráce mezi jednotlivými zeměmi, nebo jestli opět převáží politika sfér vlivu (...). Myslím, že na invazi z roku 1968 je vidět, co je výhodnější pro země, jako je Česká republika - je to cesta spolupráce v rámci Evropy," řekl.

Vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila státní hranice v noci z 20. na 21. srpna. Násilně tím skončil pokus o reformu tehdejšího socialistického Československa. Do konce roku 1968 si invaze vyžádala 108 mrtvých, asi 500 těžce a další stovky lehce zraněných lidí.