Děkuji. Řešili jsme to už myslím že předevčírem. U těch náročných pozic je to zákonná povinnost zaměstnavatele. Zákon o veřejném zdraví hovoří, dlouhé roky se to takto praktikuje jasně, že takovéto pozice musí být jasně označeny, definovány. U třetí, čtvrté kategorie je to samozřejmě po projednání s hygienou s tím, že už dneska se s tím spojují například četnější zdravotní prohlídky, například nárok na ochranné pracovní pomůcky, které zaměstnavatel musí ze zákona zajišťovat, a ten systém to dneska má ošetřeno, má to nastaveno. Tak tolik poznámka k tomuto.

Já jsem slíbil, že doplním o těch invaliditách a pokud jde o dočasné zdravotní neschopnosti, tak tady překvapivě to není ta kategorie lidí předdůchodové věku, ale je to kategorie 46 až 52 let, která má nejčastější zdravotní neschopnosti. To jsou data za rok 2023. Ale určitě to rádi dodáme. Víceméně já jsem rád, že se shodneme na tom, že pracovní trh a pracovní podmínky mají technologický posun, kvalitativní posun ve prospěch těch lidí na těch jejich pozicích, to je neoddiskutovatelný fakt, v naprosté většině oborů. A také chci říci, že se nám také mění ta řekněme personální politika ze strany jak zaměstnavatelů, ale i ze strany lidí. To, co bylo obvykle za našich rodičů, prarodičů, že lidé pracovali na jedné pozici prakticky celý život, tak to dneska se výrazně mění.

Dneska, myslím, že i ten člověk vnímá, že jako dělat opravdu těžkou fyzicky třeba náročnou práci celý život jako není ani jeho vlastní ideální trajektorie, byť ho to třeba baví, má k té profesi vztah. Ale pokud ten člověk chce opravdu mít i nějakou kvalitu svého života v tom produktivním věku, nemít to vysoké opotřebení, nemít nějaké zdravotní komplikace dříve a i v tom důchodovém věku potom mít pokud možno tu perspektivní pozitivní dobu svého života dobře užitou, tak i ti lidé dneska přemýšlejí nad tím, že v nějaký moment odchází a jdou dělat do nějakých jiných, méně náročných oborů, jako řidiči. Znám příběhy lidí, kteří třeba šli pracovat do různých (Předsedající: Čas.) jiných oborů. Tečka.