Vážený pane šéfredaktore,

zatím jsem neměl možnost seznámit se s obsahem dopisu, jehož úryvky média přinesla. Nicméně reakci kolegů pana Fajta, tuzemských i zahraničních, kteří nejsou zatím seznámeni s rozsahem jeho hospodářských a protipravnich pochybení v Národní Galerii Praha, chápu.

I mně osobně mrzí, že pan Fajt musel ve své funkci skončit, protože ho považuji, jak jsem mnohokráte uvedl, za výjimečného odborníka a kunsthistorika. Nekončí však mou svévolí, ale svým vlastním konáním a jeho důsledky.

Je lidsky i profesně nepřípustné, aby manažer na jakékoli úrovni – a tím spíše na tak prestižním postu jakým je NGP, který má spoluvytvářet obraz Česke republiky v zahraničí – si protiprávně přisvojil finanční zdroje na úkor svých zaměstnanců, stejně jako část jejich duševního vlastnictví.

Pan ředitel Fajt dlouhodobě hazardoval s respektováním pravidel, porušoval zákon, ostatní předpisy a nedbal výtek ani doporučení, a to dávno před mým nástupem do funkce - zřejmě od roku 2016. Ona "licenční" smlouva je toho jen posledním a nejsmutnějším příkladem. Kdyby skutečnosti násvědčující tomu, že se jedná o protiprávní jednání, nebyly tak závažné, ujišťuji Vás, že bych nikdy nesáhnul k tak radikálnímu kroku jako je podání trestních oznámení. Média to mohou nazývat "banánovou republikou", já se ale držím pojmenování "vláda práva". Právě v banánových republikách jsou totiž krádeže veřejných peněz běžné.

A co se týče významu ředitele galerie: Národní galerie není ani Jiří Fajt ani Milan Knížák ani nikdo jiný. Národní galerie je národní institucí, vlajkovou lodí naší kultury, a vstupuje do vztahů a závazků vždy coby instituce, ať v jejím čele stojí kdokoli. Samozřejmě, jednotliví ředitelé svou vahou osobnosti a autority přispívají i k budování její mezinárodní pověsti a dobrých vztahů – je to ostatně přirozené, je to jejich práce. Tím spíš není možné tolerovat, aby svými osobnostními selháními poškozovali jméno České republiky mezinárodně! Domnívám se, že i signatáři vámi zmíněného dopisu přehodnotí svůj vztah k panu Fajtovi, až se dozvědí, že si přivlastňoval peníze na úkor svých podřízených. To je odsouzeníhodné i v Německu nebo ve Francii.

Žádné ohrožení se proto nekoná, neboť jsem jasně a důrazně, nové osobě pověřené řízením instituce, zdůraznil, že prioritní věcí je kontinuita výstavního programu a plánu galerie; a ta musí být zachována a také bude! A to vyjma projektů, u kterých se ukáže, že nemají dostatečné finanční krytí a uvrhly by instituci do ještě hlubších problémů.

S pozdravem

Antonín Staněk
ministr kultury
Ministerstvo kultury České republiky