Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, byť nám nezbývá mnoho času, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jehož hlavním cílem je zavést kariérní systém učitelů. Návrh zákona byl vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy, ke kterým bych se rád krátce vyjádřil.

Za prvé, návrh pana senátora Homolky zvyšuje příplatek pro třídního učitele oproti navrhované výši 1 000 až 1 500 korun na 3 000 korun měsíčně. Přestože lze souhlasit s bohulibým záměrem navrhovatele, je třeba si uvědomit, že zvýšení příplatku za třídnictví by s sebou neslo odhadem zvýšení finančních dopadů na státní rozpočet o 1,8 mld. korun oproti původní verzi, kterou schválila Poslanecká sněmovna. Původní příplatek za třídnictví jsme úmyslně konstruovali tak, aby ředitel mohl při jeho stanovení zohledňovat např. velikost tříd a podle konkrétních okolností pak rozhodnout o výši příplatků. Toto by v případě pojetí pozměňovacího návrhu nebylo možné.

K pozměňovacímu návrhu pana senátora Vystrčila, který navrhuje úpravu věty o zajišťování profesního rozvoje učitelů, pak lze uvést, že stávající znění nelze žádným způsobem vykládat tak, že jediná instituce, přes kterou bude možné zajišťovat profesní rozvoj a vzdělávání učitelů, bude Národní institut dalšího vzdělávání. Předmětná věta pouze deklaruje odpovědnost ministerstva zajišťování profesního rozvoje učitelů k tomu zřízenou organizací. A v praxi se to bude týkat především systému tzv. metodických kabinetů v krajích, které zajistí učitelům konkrétní podporu při výuce. (V sále je silný hluk.)

Připomínám jednom to, co se odehrálo v uplynulých desetiletích v České republice: likvidace metodických kabinetů, likvidace pedagogických center, rozbití sítě -

Děkuji vám. Děkuji vám. Jde totiž o velice závažnou a důležitou věc, protože zrušením odvětvového řízení, obrovskou decentralizací jsme se dostali do velmi komplikované situace, kterou bych označil jako situace centra v pozici chromé kachny, která vlastně dosahuje jen velmi komplikovaným způsobem na to, aby zajistila to, co žádají učitelé a ředitelé ve školách.

S ohledem na existenci ostatních ustanovení o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, a to musíme brát vždycky v kontextu, je zcela nepochybné, že na stávajícím systému poskytování vzdělávání a podpory se nic nemění. Každá instituce, která získá akreditaci, tak bude moci zajišťovat profesní rozvoj pedagogických pracovníků. Rozhodně není naším cílem měnit to, co funguje. Chceme jen dotvořit prvky systému tak, aby pomáhal účinně a aby byl dostupný pro všechny učitele. Jiná otázka je, jak dneska vypadá kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, jejich systematičnost, provázanost, logičnost. Tam samozřejmě ta nespokojenost je obrovská, ale to neznamená, jestliže ty věci nefungují tak, aby to učitelům sloužilo a byli s tím spokojeni, že rezignujeme na to systémové opatření.

Nejzásadnější jsou ovšem pozměňovací návrhy pana senátora Papouška. Tyto snižují výčet specializačních činností a zvyšují příplatek za ně a rovněž předpokládají snížení přímé vyučovací povinnosti pro všechny specializační činnosti. V případě zvýšení příplatku za specializační činnosti, jenom na okraj, by se jednalo o další nárůst finančních dopadů do státního rozpočtu o skoro 300 mil. korun ročně. Co se týče redukce specializovaných činností, je třeba uvést, že některé z nich existují již dnes. Konkrétně chci zmínit a připomenout speciálního pedagoga v oblasti školní logopedie. V situaci, kdy se nám vyčítá - a často oprávněně - že se málo opíráme o data, o výzkumy, o pilotní ověřování, máme jedny z mála podkladů, který je doložen. Postupný, rychlý nárůst dětí s logopedickými potížemi ve školách. V této situaci přichází návrh na zrušení školního logopeda. Dále je to návrh na zrušení specialisty v oblasti prostorové orientace zrakově postižených. Těch samozřejmě není mnoho, ale je velmi důležité tam, kde to je, a tam, kde rodiče trvají a chtějí své dítě s postižením, aby bylo vzděláváno v běžné škole, jenom na okraj, nechci rozdmýchávat diskusi o inkluizi, drtivá většina rodičů, jenom upozorňuji, že k 1. 9. 2016 z 83 tis. dětí s těmi devíti nebo osmi druhy zdravotního znevýhodnění bylo 58 tis. v běžné škole, již před nástupem tzv. proinkluzivní novely, a tyto děti, kterých není mnoho, o ně se může postarat právě takovýto specialista, je navržen ke zrušení.

Při projednávání v Senátu bohužel nezazněl pro rušení těchto činností žádný konkrétní argument. Naopak je tedy zřejmé, že je to důležité pro zajištění podpory vzdělávací dětí ve školách a jejich potřebnost se spíše zvyšuje. Návrh rovněž navrhuje vypustit novou pozici kariérového poradce. Kariérový poradce je něco, co je odpovědí na požadavky jak škol, tak hlavně zaměstnavatelů. Byl dlouho diskutován se všemi aktéry a je jednoznačně doporučen pro lepší propojení světa práce a škol. Diskutovalo se o tom mnohokrát. Obě tyto pozice jsou tak prospěšné jak pro vzdělávání pedagogů, tak pro vzdělávání žáků.

A konečně, co se týče navrhovaného plošného snížení rozsahu přímé vyučovací povinnosti pro všechny specializované pozice, pak lze uvést, že musíme být logičtí. Ne všechny potřebují snížení rozsahu přímé vyučovací povinnosti. V návrhu zákona jsme uvedli pouze ty, u kterých je snížení vhodné, aby se pak ostatní učitelé mohli věnovat jak výuce, a ti dotyční i té specializované činnosti.

Verzi schválenou Poslaneckou sněmovnou lze považovat za výsledek odborných diskusí, které byly vedeny jak se samotnými učiteli a řediteli, tak i se zákonodárci. Já osobně jsem přišel na ministerstvo v době, kdy jsem si pouze pamatoval zhruba 22 let diskusí o kariérním řádu. Pamatoval jsem si první návrhy skupiny prof. Kotáska z roku 1995, a byl jsem seznámen s prací a složením pracovních skupin, mimochodem např. vedených ředitelem gymnázia, složených z reprezentantů, učitelů, ředitelů, odborníků z učitelských fakult, a byli jsme seznámeni s tím, jak vypadá kariérní řád v roce 2015. Ten kariérní řád jsme nevzali. Měl čtyři stupně. Čtvrtý stupeň byl podle nás úplně nepochopitelný. Lídr českého vzdělávacího systému. My jsme šli okamžitě na snížení počtu těch kariérních stupňů - pominu-li začínajícího, což vlastně de facto není jakoby stupeň, který je zařazován vlastně pod nějaké vzdělávání a další rozvoj - tak máme dva. Prostudoval jsem si např. britské zkušenosti, kde byly největší turbulence. Dokonce bych řekl možná větší než u nás, což je s podivem, kolem toho. 

Viděl jsem jejich situaci - čtyři stupně, po několika letech revize jenom dva stupně, jeden stupeň nakonec atd. A poté když jsme se s tím seznámili a konfrontovalo se s těmi zkušenostmi, tak jsme se rozhodli pracovat právě na tomto systému, který byl předložen, a snížit neuvěřitelně vysoký počet specializačních činností, které z toho vlastně vyplynuly v tom roce 2015. Jenom upozorňuji, že tam byla řada podle nás zcela podivných specializačních pozic, které jsme snížili výrazně.

Ministerstvo v průběhu projednávání zákona v Poslanecké sněmovně tedy věnovalo velkou pozornost všem podnětům a návrhům, které jsme obdrželi ze strany odborných asociací, škol, učitelů či ředitelů, ale také ze strany poslanců či senátorů. Ministerstvo opakovaně ještě před nástupem - před rokem 2015, před nástupem našeho vedení - opakovaně představovalo kariérní řád v rámci tzv. kulatých stolů nebo - a to zcela pravidelně - na různých výjezdech za účasti ředitelů škol, učitelů i odborníků na školství. Kariérní řád byl rovněž opakovaně projednáván a komunikován se školskými odbory a s představiteli učitelských fakult.

Na závěr bych ještě rád připomněl, že v rámci projednávání návrhu zákona na výjezdním zasedání ve Štiříně se debat účastnili jak poslanci a senátoři školských výborů, tak právě i zástupci odborné veřejnosti. Výsledkem odborných diskusí jsou pozměňovací návrhy, které byly Poslaneckou sněmovnou schváleny. Zúžení výčtu osob, které budou povinně vytvářet plány osobního profesního rozvoje, pouze na učitele. Prodloužení doby, na kterou se osobní plán rozvoje tvoří, až na dva roky. Rozšíření výčtu osob - a to je velmi důležité, které jsou zahrnuty do kariérního systému, o učitele, kterým zákon již nyní dovoluje učit bez splnění požadavku formální odborné kvalifikace, kdy jde zejména o učitele odborné přípravy na středních odborných školách, na čtyři roky. Cílem této úpravy je, aby učitelé, kterým zákon umožňuje vykonávat přímo pedagogickou povinnost, neboť se osvědčili dlouholetou praxí, mohli také čerpat výhody, které kariérní systém přináší.

Dále jsme zakotvili účast učitele třetího kariérního stupně na hodnocení učitele, který tak doplní roli školního inspektora. Posunutí povinnosti zpracovat plán profesního rozvoje školy a osobní plány profesního rozvoje až od školního roku 2018/2019. A konečně podpora flexibility příplatků pro uvádějícího učitele. Ministerstvo školství podpořilo úpravu, která umožňuje, aby příplatek pro uvádějícího učitele byl ve výši 3 000 korun, anebo ve výši 1 500 korun se současným snížením rozsahu přímé pedagogické činností. Opět zde bude ponecháno rozhodnutí na řediteli školy, který je nejlépe schopen posoudit, která z uvedených variant odpovídá lépe potřebám školy. S účinností roku 2021 připomínám také zakotvení sociálního pedagoga, protože se domnívám, že za čtyři roky doceníme jeho potřebnost daleko více než dneska.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v případě schválení návrhu s pozměňovacími návrhy Senátu Parlamentu České republiky by došlo k výraznému navýšení finančních prostředků ze státního rozpočtu, se kterými dosud nebylo kalkulováno a nejsou nijak pokryty. Žádám vás proto o podporu verze schválené Poslaneckou sněmovnou. Jde o nejvíce podporovaný návrh profesní podpory učitelů, který má na rozdíl od senátní verze garantované rozpočtové krytí, tvoří ucelený systém podpory zkušených i začínajících učitelů. Mimo jiné velká část ředitelů samozřejmě již nyní pracuje se začínajícími učiteli, definuje někoho, vyčleňuje někoho, kdo je jakýmsi uvádějícím učitelem, pouze s tím, že na něj nejsou žádné prostředky, jak tu práci ocenit. Včetně lepší návaznosti, a to je také důležité, na přípravu budoucích učitelů na učitelských fakultách. Tu komunikací jsme zahájili před dvěma lety a je tam tlak na to, aby vlastně ta návaznost, ta příprava učitelů na fakultách lépe respektovala návaznosti potom na ty první roky učitelské praxe.

Domnívám se, že je jasné, že učitelské povolání je náročné svým významem často jen deklarovaným verbálně, pro budoucí generace naprosto zásadní. Máte nyní šanci poskytnout učitelům podporu i přes různé výtky a nedokonalosti, podporu, po které volají více než dvě desítky let. Děkuji vám.