Děkuji, paní předsedající. Já pak už to zase nechám, ale političtí náměstci. Tak vysvětlím důvod, proč já to považuji z pohledu resortu zdravotnictví za výhodné.  Poslední rok té předchozí vlády se na Ministerstvu zdravotnictví vystřídali čtyři ministři. To chápu. Premiérovi se ministr zdravotnictví nelíbí, tak ho vyhodí, vezme nového, nelíbí se mu, vyhodí, vezme nového, nelíbí se mu, vyhodí, vezme nového, aby se vrátil k tomu původnímu. A to je naprosto legitimní, je to manažerské rozhodnutí schopného manažera. (Smích v pravé části jednacího sálu.) Ale co je zvláštní, tak se tam také vystřídali čtyři náměstci pro zdravotní péči. Jeden profesor Černý, zdravím pana profesora Černého, pan profesor Šedo, zdravím pana profesora Šedy (správně Šedu?), paní profesorka Vašáková, také ji srdečně zdravím, a konečně profesor Prymula. To nebyli političní náměstci. To byli ti odborní náměstci, kteří vyhráli konkurs a pak odešli a vyhráli a odešli a vyhráli a odešli. A já bych rád měl buď stabilitu, takže tam žádný takovýhle náměstek, co bude odcházet a přicházet nebude, anebo oporu. A to bohužel ani jeden z těch ministrů v těchto náměstcích neměl. To znamená, já bych to nedémonizoval, já bych to nedramatizoval. Na Ministerstvu zdravotnictví je spousta schopných, nesmírně inteligentních, nesmírně pracovitých kariérních úředníků, kteří dělají perfektně svoji práci, a já si jich za to nesmírně vážím. Ale potřebuji kolem sebe stabilní tým a to, co se dělalo různými pokoutními cestami za mých předchůdců na zdravotnictví, tak teď bude normálně, legálně ten ministr nebo ministryně zdravotnictví si tam dovede svůj tým dvou, tří politických náměstků, které budou realizovat ten program a budou ten program dávat za úkol k realizaci těm odborným zaměstnancům ministerstva, kteří jsou špičkoví. Já předpokládám, že to bude na všech resortech. A ano, můžeme se neshodnout, ale fakt bych to nedémonizoval.

Děkuji.