Děkuji, pane předsedající. Já bych si dovolil možná jedno vysvětlení a pak jeden komentář. To vysvětlení se týká, a ono se to tady už ve třetím vystoupení objevilo, vlastně zrušení té vyhlášky o povinném očkování. My jsme nezrušili vyhlášku o povinném očkování, my jsme zrušili jen velmi krátkou část paragrafu týkající se povinného očkování určitých skupin stran covidu. Ostatní o povinném očkování, a tam jsem si jistý, že bychom se asi 100% shodli, tam zůstali, nikdo nechtěl zrušit povinné očkování pro děti například a další, které ve vyhlášce jsou.

Proč to tak trvalo? Situace je velmi jednoduchá. Jednak byla vyhláška ze dvou resortů. První věc, co jsem musel udělat, aby se stala resortní vyhláškou ministerstva zdravotnictví, což je technická věc. Ale ta druhá záležitost byla daleko složitější. Abychom, a tady prostřednictvím pana předsedajícího jistě pan profesor Žaloudík, respektive pan senátor Žaloudík, koneckonců můj bývalý děkan, kamarád, já bych si troufl říci přítel, s kterým jsme zakládali v Brně první onkologickou indikační komisi...

On si to, teď nevím, jestli zase někoho neurazím, on si to Honza pamatuje velmi dobře jako já, se kterým jsme měli samozřejmě řadu odborných diskusí, ne vždycky jsme se shodli, ale nakonec to bylo ku prospěchu pacientů, já věřím, že to bude i v tomto případě, tak on by to uměl dobře vysvětlit, jak vlastně vzniká rozhodnutí o povinném očkování, pokud se do něj nezapletou politici, a rozhoduje to odborná veřejnost, resp. Světová zdravotnická organizace. To rozhodnutí o povinném očkování vzniká tak, že musí být dostatečně silný průkaz, že tímto způsobem vzniká kolektivní imunita. Ta situace, aby vůbec mohla vzniknout kolektivní imunita, musí být splněno několik podmínek. Ta první podmínka musí být, že ten mikrob, většinou je to bacil, někdy je to vir, ale většinou bacil, není přenosný jinak než z člověka na člověka. Ta druhá podmínka je ta, že při určité hladině proočkování dojde k eradikaci, tedy zmizení, eliminaci toho mikroorganismu z populace. Ani jedna z těchto podmínek u covidu není splněna. Tady není žádná horní hranice, jaká by musela být povinným očkováním dosažena, abychom dosáhli kolektivní imunity, a ten virus není virem typickým pro člověka, ten virus běžně mají další savci, mají ho i některá další zvířata, např. mol byl využit k výrobě vakcíny Novavax.

Takže z toho důvodu mně medicínsky ta vyhláška vadila. Stejné stanovisko měla WHO, stejné stanovisko k povinnému očkování měly některé odborné společnosti. Já jsem teď diskutoval o druhém aspektu povinného očkování, které není plošné, ale které je cílené na určité skupiny. Ta debata, kterou jsme vedli, tak byla jednoduchá. Ta debata se týkala, já jsem chtěl mít naprosto jasně odborně. Týkala se vojáků. Z toho prostého důvodu, že naši vojáci se účastní misí v zahraničí, v řadě těch misí je nezbytné, aby byli očkováni. Pokud by např. NATO, jehož jsme členy, vyžadovala, aby vojáci účastnící se misí byli povinni očkováni, tak bych to musel nějak řešit v české legislativě. Týkala se samozřejmě další skupiny, kterou byli policisté, kteří se zúčastňují například mise na Kypru. Zase jsem musel velmi pečlivě zvažovat, jestli tato podmínka je nutná. Ale proočkovanost policistů, proočkovanost vojáků je tak vysoká, že jsem dospěl nakonec po diskusi s národním institutem k závěru, že to nutné není.

Pak tam byla profesní skupina, o které jsem se bavil, o které jsem diskutoval, a tu myšlenku jsem stále úplně neopustil, protože my tady máme profesní skupinu, která je extrémně zatížena, a to je profesní skupina lékařů pracujících na oddělení infekčního lékařství a profesní skupina lékařů, a teď nejenom lékařů, sester, všech zdravotníků pracujících na jednotkách intenzivní péče. Předpokládám, že za ty dva roky jste se všichni v některé ze svých nemocnic, senátních obvodů, stavili, viděli jste ty jednotky intenzivní péče, viděli jste, v čem ti zdravotníci musí pracovat, viděli jste, co si musí na sebe oblékat. Věc, kterou jsem chtěl udělat, tak jsem chtěl, aby nástroje, stále ji chci udělat, diskutuji o tom s výborem, Společností infekčního lékařství, pan primář Dlouhý, který ho reprezentuje, i v tom institutu pro boj s pandemií nebo s covidem, tak nějakým způsobem to přepracovává a dává do formy finální legislativní úpravy, tak tito lékaři, tito zdravotníci by měli mít vyšší riziko, protože covid nezmizí.

Oni budou zřejmě vystaveni tomu, že pokud se jim tam objeví pacient covid pozitivní, že budou muset být v tom, čemu se říká, já se teď velmi omlouvám za ten termín, doufám, že nebudu peskován na sítích, já neumím jiný, v tom „atombordelu“, že budou muset být oblečeni, zpoceni a budou se muset do něj převlékat. Stejně tak na infekčních odděleních to riziko je daleko větší, zvlášť když se ten covid dostane do situace, že to bude smrtelné onemocnění, vážné onemocnění, ale začneme se k němu chovat opravdu jako k jednomu z mnoha vážných onemocnění, v tomto případě jednomu z nejvážnějších virových onemocnění. Tam je vysoce pravděpodobné, že pokud budu chtít zásadním způsobem navýšit rizikový příplatek pro tyto odbornosti, bude tam muset být nějaká forma očkování.