Velice se omlouvám paní kolegyni, ale chtěl jsem rychle zareagovat na pana poslance Kalouska, protože mi připadá, že jsou možná některá čísla, která by tady měla zaznít. A připadá mi, když tady sedím v řadě ministrů, že bych měl možná vysvětlit, proč mě nechávají chladným ty výroky, které tady pan ministr Kalousek řekl.

Pokusím se uvést jenom několik čísel. Pan poslanec tady srovnával Německo a srovnával Českou republiku. Schválně jsem se díval, jaký je celkový dluh Německa v současné době. On je 58,9 %. V podstatě 60 %. Před pandemií bylo tedy celkové zadlužení Německa 60 %. A v současné době ten deficit, který vytváří Německo, tím míří Německo zhruba na zadlužení řekněme 72 %, jak mi tady napovídá paní ministryně.

Chtěl bych sdělit Sněmovně, že - pokud něco řeknu špatně, tak budu zřejmě rychle opraven - ale že z toho, jak to mám v hlavě, tak oproti Německu, oproti tomu šedesátiprocentnímu zadlužení Německa celkové zadlužení České republiky je řekněme 40 %. Berte to zhruba. (Zprava reakce ministryně.) Tak dokonce zase méně. 38 %. Takže je to ještě méně, než říkám. A tento deficit, který my máme a který kritizuje pan poslanec Kalousek, tak tento deficit zvýší naše zadlužení maximálně na 45 %. Říkám to proto, protože je evidentní, že když se podíváte na celkové zadlužení České republiky, tak zjistíte, a to vám zřejmě paní ministryně bude dokumentovat, že my s tímto celkovým dluhem jsme tuším čtvrtí od konce, co se týče nejmenšího zadlužení ve světe, teda v Evropě. Co to znamená? Že my po tomto zvýšení dluhu budeme samozřejmě pokládáni za naprosto bonitní zemi.

Uvědomte si, že když dneska zvyšují deficit takové země jako třeba Francie, tak Francie má celkové zadlužení 98,1 %. Itálie má 135 % celkového dluhu. Spojené státy dneska, když dělají deficit, tak jdou přes 100 % zadlužení země. To jsou čísla zemí, které se dneska jednoznačně řídí politikou fiskální expanze. A navzdory těmto vysokým dluhům tak zvyšují dneska celkové zadlužení svých zemí. Protože dneska existuje, a je to všude ve všech textech, fiskální expanze je všeobecně pokládána za cestu, jak se z krize dostat, protože to předvedla Amerika v roce 2008, 2010, kdy provedla masivní fiskální expanzi. A ty peníze, které do toho vložili, tak zakrátko v daních získali zpátky. To je lekce finanční krize 2008, 2010. Je to v podstatě něco, co se dneska v literatuře, v článcích, všude respektuje.

A Česká republika v této situaci má výhodnou situaci toho, že výchozí dluh byl 38 %. To znamená, když my provedeme nakrásně zvýšení deficitu o 4 %, tak jsme v podstatě pořád pokládáni za zemi konzervativní, která se pohybuje v hranici, kdy budeme pokládáni za bonitní zemi. To vám tady v podstatě mohu garantovat. To znamená, jde jenom o to, abychom ty peníze samozřejmě dobře užili a podobně.

A pak je tady jeden strašně silný argument, asi ho všichni znáte, ale já ho řeknu. Dneska se prostě půjčují peníze za nulový úrok. Eura se dokonce kupují za minus. To znamená, tohleto nakupování peněz je strašně výhodné. Kdybych tak řekl, i kdyby se vám podařilo, že něco neutratíte úplně stoprocentně efektivně, tak vlastně ty peníze, i když je máte uložené, tak jenom získáváte za toho minus ještě peníze. Takže ta situace je v tomhle velice příznivá. To znamená zvyšování celkového dluhu je v situaci, kdy je velmi výhodné ty peníze si půjčovat. To je celková situace, která je v tomhle jiná, než byla před deseti lety. Dneska funguje finanční sektor. To znamená, ta situace je jiná, než byla před deseti lety. A tohle se prostě vyplatí.

Říkám to tady proto, aby bylo zřejmé, že já nesdílím názor pana poslance Kalouska, že tohle je politika, která tu zem vede, jak on tady řekl výrazem, který nechtěl použít. Ne. Po tomto zvýšení celkového dluhu bude Česká republika země bonitní, postupující v podstatě konzervativně, která bude patřit tuším mezi čtvrtou nejméně zadluženou zemi v Evropě.