Vážení kolegové ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já teď jenom zvažuji, jestli mám reagovat na ty pesticidy, protože z hlediska životního prostředí samozřejmě bych byla ráda, kdyby se snižovaly pesticidy. Má to přece jenom vliv na kvalitu vod, na kvalitu potravin, negativní. Takže tolik k pesticidům. Není to teď předmětem mého představení činnosti, kterou Ministerstvo životního prostředí a já na Ministerstvu životního prostředí jsme po dobu osmi měsíců vykonávali.

Já, když jsem přebírala ministerstvo, bylo to v sobotu, tak mě vlastně zaskočilo pozvání na Radu pro životní prostředí v Bruselu, takže můj oficiálně první pracovní den místo v Praze byl v Bruselu. Absolvovala jsem jednání Rady pro životní prostředí, ale především moje první setkání s paní polskou ministryní Annou Moskvou, která okamžitě tam se mnou chtěla probírat Turów. A to jsem jí vysvětlila, že v žádném případě neřeším takové věci bez konzultace s místními samosprávami, ať už lokálními, nebo regionálními, a bez projednání s nimi. Takže to bylo moje takové první setkání s polskou ministryní a následně vlastně nejenom s ní. Potkala jsem hodně těch zahraničních evropských kolegů, s kterými už jsem se od té doby setkávala a potkávala, protože příprava na předsednictví není jenom týden dopředu, ale samozřejmě celé to pololetí jsem se tomu věnovala. A jeden z mých prvních mezinárodních výjezdů bylo na Slovensko, kde jsem se potkala s panem ministrem ve Skalici a řešili jsme spolu problematiku, která souvisí s protipovodňovou ochranou na Moravě a společných chráněných krajinných oblastí. V Bruselu, jak jsem byla na tom jednání rady, jsem se vlastně potkala i s první kritikou přímo naší státní zemědělské politiky. Byla jsem upozorněna na to, že je nutné buď požádat o posun termínu k odevzdání přepracované státní politiky zemědělské, anebo tedy ji přepracovat do konce roku, takže při návratu velmi intenzivně jsme projednávali na vládě potom posun toho termínu. A tím vlastně začala dopředu deklarovaná spolupráce Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Jak pan kolega Zdeněk Nekula říkal, společně jsme ještě předložili do vlády projednání plánů pro zvládání povodňových rizik a národních plánů povodí na dalších šest let.

Následně jsem tedy jela na setkání se starosty regionu Hradecka a Frýdlantska a s hejtmanem Libereckého kraje, kde jsme probírali záležitosti kolem podmínek dohody o spolupráci k řešení vlivu těžby v dole Turów. Tu jsme velmi intenzivně projednávali. Jela jsem i do Polska původně k závěrečnému projednání podmínek. Jednání nebyla jednoduchá a neshodli jsme se na některých podmínkách. Nakonec bylo nutné, aby do jednání vstoupili i premiéři obou našich zemí. A dohoda byla podepsána 3. února. Dohoda, kterou jsme podepsali, z mého pohledu byl asi nejvyšší čas, protože vzápětí vyšlo stanovisko generálního advokáta Evropského soudního dvora, ze kterého vyplývalo, že náš úspěch u soudu by nebyl až tak jednoznačný, jak se potom snažily především některé nevládní organizace říkat, které tvrdily, že bychom získali pravděpodobně víc peněz a větší nějaké podmínky. Není tomu tak. Stanovisko generálního advokáta je samozřejmě zveřejněno, neustále říkalo, že vyhráli bychom soud, ale jenom na tom, že by Polsko bylo uznáno z porušení v zásadě zákona o podávání informací a pozdním zveřejnění a pozdním informování České republiky o rozhodnutí o prodloužení těžby, které vlastně v průběhu procesu, který se proti nim vedl, tato opatření administrativní napravila.

Smlouva jako taková ihned po podpisu konstatuji, že byla naplňována. Okamžitě druhý den jsme dostali dokumentací k dolu Turów, okamžitě jsme dostali výsledky měření, které prováděli. Do té doby Česká republika takovéto podklady neměla. A vzápětí nám byly, jak Ministerstvu životního prostředí, tak Libereckému kraji zaslány schválené finanční prostředky.

Smlouva Turów se plní i nadále v termínech, které smlouva říká. Uskutečnila se už dvě jednání zmocněnců. Prvního jednání jsme se zúčastnily obě ministryně a zúčastnili se jí i starostové Hrádecka. A byla dokončena už v termínu i hydraulická stěna a byl také v termínu předložen projekt zemního valu.

Drobně bych se zastavila u hydraulické stěny, o které v našich médiích, ač jsme to několikrát i představili, měli k tomu i prezentace - hydraulická stěna je v České republice pravděpodobně díky především nevládním organizacím představována jako ta, která chrání zdroje pitných vod v obci Uhelná. Nikdy tomu tak nebylo. Zdroje pitných vod, které na území České republiky jsou, jsou v mělkém kolektoru a ty hlubší studny, které tam byly, byly prolomeny těžbou izolační vrstvy, ke které došlo už někdy v devadesátých, možná už v osmdesátých letech, a tudíž tito obyvatelé byli zásobeni z mělkých zdrojů, které hydraulická stěna nemůže chránit. Byly poškozeny dávno předtím. A navíc hydraulickou stěnu si navrhovali Poláci, nebyla to podmínka naší strany a Poláci ji navrhovali především kvůli tomu, aby do důlních prostor neprotékala voda. Nám to v budoucnu pomůže tím, že se nám zastabilizuje hladina v terénu, ale nikoliv v našich zdrojích pitné vody, které musíme nahradit tím, že vybudujeme, zásobíme tady ty obyvatele z veřejného vodovodu. Jedná se de facto o obec Uhelná a Václavice. Projekty příslušné regiony připraveny měly, peníze na to tedy jsou. Vznikaly pochybnosti, zda ty peníze jsou nebo nejsou dostatečné. Projekty, které jsem opět jela do terénu, myslím, že to bylo v dubnu, si nechat představit od Severočeských vodárenských společností, tak ty projekty řeší nejenom zásobení Hradecka, ale i Frýdlantska. Řeší nejenom zlepšení zásobení obyvatel stávajících napojených, ale napojují se a dopojují se i další lokality, které mezitím došly o vodu i díky suchu. Takže představením toho projektu je i rozšíření prameniště rozšíření kapacit úpraven vody, vodojemů, přívodních řadů a tudíž jsme museli probrat na tom jednání, které projekty budou financovány z polských zdrojů a které už vlastně jsou jinou investicí a budeme se na realizaci podílet i dotačními programy Ministerstva životního prostředí.