Děkuji, pane předsedající, za slovo k záležitosti, na kterou je pravděpodobně odborníkem každý kromě ministryně práce a sociálních věcí. Ale nebudu jízlivá. Panu předsedovi jsem se nesmála. Já jsem se na něho usmívala. Myslím si, že lidé můžou mít různé názory, ale mají se přesto na sebe usmívat a chovat se k sobě hezky a slušně, protože kam bychom jinak došli. Takže ještě jednou, pane místopředsedo, já jsem se vám nevysmívala, já jsem se na vás usmívala.

Co se týká toho návrhu, tak přestože se můžeme na sebe takto hezky usmívat, tak přesto musím konstatovat, že ten návrh není dobře napsaný. Je dokonce technicky velmi špatně napsaný a z tohoto důvodu vláda k tomuto návrhu dala takové stanovisko, jaké dala. Myslím si, že celý ten problém obchodu s chudobou je velmi komplikovaný. Každý si do něho projektuje to svoje. Já za sebe několik měsíců konzistentně říkám, že to je jeden z nejtěžších úkolů, které Ministerstvo práce a sociálních věcí před sebou má.

Počet vyloučených lokalit se nám neustále zvyšuje. Ztrojnásobil se nám za posledních deset let i přes tu pozornost a péči, kterou jsme nejenom v exekutivně, ale zejména v Parlamentu České republiky tomuto problému věnovali. Problémy, které s narůstajícím obchodem s chudobou souvisejí, se nám také neustále zvětšují. Není to jenom otázka takzvaného zneužívání dávek. Je to zejména otázka zpustošených sídlišť, dětí bez vzdělání a bez jakékoli budoucnosti a také zpustošených obcí bez perspektivy, kde není dobrá hospodářská situace, kde nejsou téměř žádná kvalitní pracovní místa, kde je čím dál tím více prázdných, opuštěných bytů. A to je výborná příležitost pro tyto obchodníky s chudobou, aby sem nastěhovali lidi, kteří nemají na výběr, jsou závislí na sociálním systému. A tím pádem se nám pak ty problémy koncentrují a posilují.

Takže ještě jednou. Obchod s chudobou opravdu k smíchu není a vyžaduje komplexní řešení.

Moje otázka na pana místopředsedu by byla, pokud obchod s chudobou považuje za tak důležité téma, tak proč se zástupce SPD neúčastnil té pracovní skupiny jako jeden jediný ze všech parlamentních politických stran, kterou Ministerstvo práce a sociálních věcí svolalo a která se několik měsíců velmi intenzivně potkávala. Protože pokud se shodneme na tom, že to je opravdu velký problém, tak proč zástupce SPD se na činnosti této pracovní skupiny nepodílel? V té pracovní skupině byly zastoupeny parlamentní strany, byly tam zastoupeny obce, kterých se tento problém týká, byly tam zastoupeny ale také neziskové organizace a ostatní resorty, protože obchod s chudobou není pouze problém Ministerstva práce a sociálních věcí.

Velmi úzce souvisí s bydlením, tzn. Ministerstvo pro místní rozvoj. Velmi úzce souvisí právě se vzděláním, tzn. Ministerstvo školství. Ale také s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zdravotnictví.

Jak už tady padlo, tak já jsem před vánočními svátky poslala do meziresortního připomínkového řízení vládní návrh dvou zákonů. Je to vlastně novela, která se týká dávek na bydlení, nově přídavku na bydlení. Protože bavíme se v souvislosti s obchodem s chudobou zejména - (vypnut mikrofon)

Pan místopředseda Okamura tvrdí, že to nebylo, ale já si to ještě ověřím. (Se smíchem.) To je legrace, pane místopředsedo, opět. Ale nedělám si z vás srandu, ale myslím to dobře.

To znamená, obchod s chudobou se týká zejména dávek na bydlení a potom zaměstnanosti a podpory v nezaměstnanosti. Nedávno skončilo před dvěma týdny meziresortní připomínkové řízení a v tuto chvíli věcné rozdílné názory, které máme, tak vypořádáváme. A předpokládám, že ten vládní návrh poputuje do Poslanecké sněmovny v několika příštích měsících.

Ráda bych se také vyjádřila k tomu, že jsme opsali návrhy od SPD, není to pravda. Myslím si, že to bylo opačně, protože vládní návrh obsahuje celkem 23 konkrétních kroků. Velmi dobře vydiskutovaných konkrétních kroků, jak legislativního charakteru - to jsou ty dva zákony, které jsem zmiňovala, tak nelegislativního charakteru. Je tam v tom nelegislativním balíčku obsažena zejména systémová sociální práce na obcích. To znamená pomoc dotčeným obcím. Je tam zmíněna reorganizace úřadů práce tak, aby úřady práce měly lepší nástroje na to, jak v daných lokalitách problémy řešit. Ale je tam i navýšení životního a existenčního minima pro ty, kteří pracovat skutečně nemohou. Je tam i navýšení částek nezabavitelného minima. My jsme se s paní ministryní spravedlnosti v minulých týdnech dohodli na této změně a mám velkou radost, že Ministerstvo spravedlnosti tento návrh vysílá do meziresortního připomínkového řízení.

Když mám stručně ten vládní návrh zákona popsat, tak bych ho popsala výrazem vybalancování práv a povinností. Protože se skutečně domnívám, že to je ten správný funkční přístup. Pomoci těm, kteří pomoc potřebují a měli by dostat férovou šanci se ze svých problémů vymanit, ale zároveň očekávat, že budou své problémy aktivně řešit. To znamená ještě jednou - vybalancování práv a povinností.

Poslední věc, kterou bych k těmto návrhům chtěla říci, povinná školní docházka a odebírání dávek na bydlení, pokud nebudou děti chodit do školy. Já si myslím, že bychom měli nechat emoce stranou a zamyslet se nad tím, jestli současná situace, kdy tyto děti do školy nechodí a vycházejí ze základní školy negramotné, jestli je vyhovující. Já se domnívám, že tomu tak není. V Karlovarském a v Ústeckém kraji máme 16 % dětí bez ukončené základní školní docházky. A myslím si, že to jsou děti bez budoucnosti, a proto se snažím například tímto návrhem jejich situaci řešit tak, aby nějakou šanci v životě měly. A logicky také, pokud nebudeme problém vyloučení a chudoby přenášet z generace na generaci, tak budeme mít větší šanci obchodu s chudobou učinit přítrž.

Takže toliko za mne. Považuji to za velmi závažný problém. Jeden z největších úkolů, který před Ministerstvem práce a sociálních věcí stojí, a to říkám v kontextu důchodové reformy, novely zákona o sociálních službách, podpory rodin, balíčku zaměstnanosti a všech těch výzev, které Ministerstvo práce a sociálních věcí v tuto chvíli řeší. A pevně doufám, že se věcně shodneme na těch návrzích řešení.

Děkuji.