Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Sešli jsme se tu dnes k prvnímu čtení jednoho z nejdůležitějších zákonů státního rozpočtu na rok 2020. A já připomínám, že jeho dnešní podoba se nerodila lehce.

Jeho první verzi jsme totiž jako Sociální demokracie nemohli podpořit. A bylo to vůbec poprvé v historii samostatné ČR, kdy se při vládním hlasování koalice na rozpočtu neshodla. Důvod byl jednoduchý. Dobrý rozpočet musí sloužit občanům, a to jeho původní návrh nesplňoval.

V kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí chyběly peníze na základní věci. Od sociálních služeb po náhradní rodinnou péči, ochranu dětí atd. Hlavně tzv. nemandatorní výdaje byly osekány až na kost. Některé služby by se musely prakticky zrušit, jiné by byly extrémně omezeny. Týkalo se to třeba sociální práce na obcích, dotačních programů pro prevenci rozpadu rodiny, ochrany seniorů, pěstounské péče a ochrany ohrožených dětí. Po vleklých a mnohdy tvrdých jednáních jsme ale došli ke kompromisu. V něm jsme zažehnali hrozící situaci a oproti původnímu návrhu jsme dosáhli v řadě oblastí významného zlepšení.

Odvrátili jsme kolaps některých služeb či faktickou likvidaci užitečných dotačních programů. A protože (?) kompromis není z mého pohledu rozpočet dokonalý, ale je to dobrý rozpočet. Všichni jsme museli hodně počítat a všichni jsme museli hodně slevit. Jsou ale priority, ze kterých jsme slevit nemohli. Já se domnívám, že stát nesmí šetřit na lidech, nesmí šetřit na investicích a nemá dělat tupé škrty.

Stát, který se vykašle na investice do lidí je odsouzen k úpadku. Stát, který se neumí postarat o nejmladší a nejstarší členy společnosti nemůže sám sebe označovat za civilizovaný.
Stát, který šetří na investicích do vědy, výzkumu a technologií, se zakonzervuje v minulosti a není konkurenceschopný.

Stát, který neplní své závazky vůči spojencům, je nedůvěryhodný.

A právě touto optikou je potřeba posuzovat tento i kterýkoli další rozpočet. Nejen nicneříkajícím údajem o přebytku či deficitu. Já si myslím, že je velká škoda, že celou debatu o státním rozpočtu se pokoušíme takto vlastně zplytčit. Proškrtat se k přebytku je totiž snadné. Jak jsme se ale přesvědčili v době pravicových vlád, tupé škrty nejenže nevedou k prosperitě, ale aktivně jí brání. Prosperitu vždy přinášejí jen a pouze investice. Rozhodně to platí pro Českou republiku, která své bohatství čerpá z umu a práce lidí. My se těžko můžeme spoléhat na nějaký zázračný náhlý objev masivního ropného ložiska ve středních Čechách nebo na nějaké jiné zázračné zbohatnutí. Můžeme se jen spoléhat sami na sebe a schopnost lidí dobře řídit stát. Jsem proto ráda, že tento rozpočet na tyto klíčové investice myslí.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rozpočet 2020 počítá s penězi na základní priority Ministerstva práce a sociálních věcí. Jak víte, nad rámec původního návrhu Ministerstva financí jsme pro Ministerstvo práce a sociálních věcí vyjednali dalších 5,9 mld. Kč. Ještě letos navíc získáme dalších 800 mil. Kč na nezbytnou modernizaci IT systémů, které nás čekají zejména v příštím roce. Příští rok pak můžeme dle jejich naplňování získat dalších 1,3 mld. Kč na dofinancování vybraných kapitol. To se týká například případného dalšího růstu platů v sociálních službách, naplňování investičních pobídek, které byly v minulosti uděleny, čerpání evropských fondů atd.

Co je ale nejpodstatnější, v rozpočtu jsou peníze na důchody. Již po druhé budeme v průměru navyšovat důchody o 900 Kč k 1. lednu příštího roku. Máme zde peníze na navýšení rodičovského příspěvku. Po dvanácti letech se rodičovský příspěvek navýší na 300 tis. Kč a já doufám, že v příštích dnech se podaří tento slib naší vlády naplnit.

Máme zde ale také peníze na růst platů ve státní sféře.

Jen abych připomněla, tak co se týká růstu důchodů, tak k 1. lednu příštího roku bude průměrný důchod v České republice 14 326 Kč. To ale neznamená, že všichni senioři na tuto průměrnou částku dosáhnou. Je přes milión seniorů a zejména seniorek, kteří takovéto závratné výše 14 326 Kč po dvou rekordních navyšováních nedosáhnou.

Co se týká platů ve státní sféře, tak ty plošně od příštího roku vzrostou o 1500 Kč. Pomáháme tím právě těm příjmově nejslabším státním zaměstnancům. A navíc si díky zrušení takzvané první platové tabulky, kam spadají ti nejhůře placení státní zaměstnanci, tito lidé ještě polepší zhruba o dalších 600 Kč.

Více investujeme i do prevence rozpadu rodin. Nikdo přece nechce, aby děti končily v ústavní péči, když nemusí. Asi nemusím vysvětlovat, že ústavní péče je pak pro stát mnohem finančně náročnější. Do národního dotačního titulu Rodina proto investujeme 120 mil. Kč, což je po deseti letech nárůst o 20 % a ve srovnání se současným stavem nárůst o 20 %.

Naše populace stárne a je potřeba se tomu přizpůsobit. Do budoucna musíme proto zajistit odpovídající síť domovů pro seniory. Proto mám radost, že jsme již po druhé vyjednali na investice tohoto typu půl miliardy korun, což je také více než letos. Nicméně ani tato částka nestačí. Proto doufám, že v příštích letech, tak, abychom tu výzvu stárnutí populace zvládli, se nám podaří na výstavbu pobytových zařízení péče v sociálních službách získat finanční prostředky z evropských zdrojů, protože tak se státnímu rozpočtu významně ulehčí a zároveň se jedná o velmi důležité infrastrukturní investice.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí a sociální politiky je tento rozpočet relativně skromný, umožňuje nám ale zachovat klíčové služby pro občany České republiky. Rozvíjí pomoc nejstarším i nejmladším členům společnosti. Z tohoto pohledu je pro mě přijatelným kompromisem. Znovu opakuji, že si myslím, že je to dobrý rozpočet.

Jednoduše řečeno, rozpočet není nastaven rozhazovačně, jen přebírá odpovědnost tam, kde by ji stát měl mít. Stát nesmí šetřit na lidech a už vůbec ne na dětech, seniorech nebo zdravotně postižených.

Proto vás žádám o podporu tohoto rozpočtu. Děkuji za pozornost.