Děkuji za slovo, paní předsedkyně, já myslím, že si s tím poradíme. Dobrý den, dámy a pánové, dovolte, abych předstoupila s navržením bodu k zařazení na jednání na dnešní schůzi Poslanecké sněmovny s názvem Návrh státního rozpočtu na rok 2022, a to s novým pořadovým číslem 9. A dovolte, abych toto zařazení odůvodnila. 

Od voleb do poslanecké sněmovny uplynuly více než dva měsíce. Dovoluji si tuto skutečnost připomenout všem, z jejichž vyjadřování mám pocit, že jsme někde na vrcholu předvolební kampaně.

Výsledkem této hry je skutečnost, že v Poslanecké sněmovně má být zaparkován kvalitně připravený proinvestiční a prorůstový návrh státního rozpočtu na rok 2022. Místo jeho projednání a schválení má být pod záminkou zběsilého hledání škrtů zcela nezodpovědně vyhlášeno rozpočtové provizorium. Česká ekonomika a veřejné finance ale nejsou v situaci, kdy by potřebovaly zběsilé poskakování po brzdě. Nemůžeme si dovolit ztracené měsíce v obrovské nejistotě, kterou rozpočtové provizorium přináší a není pro to jediný důvod. Naše veřejné zadlužení ve výši 43,3 % nás řadí na šesté nejlepší místo mezi zeměmi Evropské unie po Estonsku, Bulharsku, Lucembursku, Dánsku a Švédsku. Jeho úroveň je mnohem lepší než zadlužení našich sousedních zemí a více než dvakrát nižší, než je průměr země EU. Občas slýcháme zaručené informace, že naše zadlužení je sice nízké, ale tempo jeho růstu je údajně alarmující. I to je ale obyčejná fáma, fáma, která zneužívá neaktuální a překonaný údaj o tempu růstu dluhu v prvním čtvrtletí letošního roku, kdy Ministerstvo financí zavelelo k maximálnímu předfinancování svých výpůjčních potřeb pro celý letošní rok. (Ministryně financí se odmlčela kvůli hluku v sále.)

Děkuju. Následně ve druhém čtvrtletí už Česká republika svůj dluh zase snížila, a to konkrétně o 1,3 % a podobný vývoj očekáváme ve třetím i čtvrtém čtvrtletí letošního roku. Argument, že naše tempo zadlužení je příliš vysoké a mezi ostatními zeměmi vyčnívá, je tak stejně daleko od pravdy jako tvrzení, že rozpočtové provizorium je procházkou rozkvetlým sadem, která neohrozí čerpání covidové pomoci, investiční projekty nebo zvyšování platů ve veřejném sektoru.

A jaký má být vůbec důvod rozpočtového provizoria? Před volbami pětikoalice hlásila, že v návrhu státního rozpočtu na rok 2022 dokáže seškrtat 120 miliard korun. Záhy po volbách to bylo už jen 100 miliard. No a teď je to 80 miliard a možná už i méně. Tak či onak nová vládní koalice chce náš rozpočet předělat a předložit rozpočet nový. Nejen, že se obávám, že škrty budou běžné občany hodně bolet a budou na úkor prosperity země, je tu navíc právě ještě riziko onoho provizoria a před tím bych chtěla opravdu velmi důrazně varovat. Slýcháme nepravdivé a zavádějící informace o tom, že provizorium vlastně nikomu neublíží, přitom opak je pravdou. Rozpočtové provizorium je podle mého názoru hazardem s budoucností České republiky a jejich občanů. V první řadě bude ohroženo vyplácení covidových programů, například COVID-21, COVID Nepokryté náklady a nebo Antivirus. Vedle toho se zbrzdí investice státu a v rozpočtovém provizoriu nemůže být čerpána vládní rozpočtová rezerva, která je nyní naplánovaná přes 6 miliard a mohla by pomoci k pokrytí covidových programů začátkem příštího roku. Nebude se moci sáhnout ani na neutracené peníze státu z minulých let, takzvané nespotřebované výdaje. Je ohroženo i zvyšování platů ve veřejném sektoru, byť jsme udělali maximum a pojistili ho schválením nařízení vlády. Takže policisté, hasiči, sociální pracovníci a další profese, které zejména v době epidemie jedou na 150 %, se dočkají v rozpočtovém provizoriu alespoň symbolického zvýšení platů schváleného naší vládou? Nebudou se muset učitelé rozloučit se schválenými 3,5 % k platu? Tímto nezodpovědným krokem by totiž lidé přišli o zbytek svých jistot.

Mám z toho takový nepříjemný pocit, že do rukou rukojmích se tady dostávají především ti, které bychom měli naopak nejvíc chránit, ti, kteří od státu oprávněně očekávají rychlou covidovou pomoc. Přitom návrh státního rozpočtu na rok 2022 připravený končící vládou plně reflektuje ekonomické možnosti naší země, přináší meziroční snížení plánovaného salda o 123,4 miliardy korun a zároveň podporuje budoucnost České republiky například rekordními investicemi ve výši 218 miliard, růstem důchodů o 797 korun, zachováním nižšího patnáctiprocentního zdanění zaměstnanců, opětovným zvýšením slevy na poplatníka o 3 tisíce korun nebo historicky nejvyšší podporou vědy a výzkumu. Neexistuje žádný relevantní důvod, proč připravený rozpočet nepodpořit. Je to rozpočet, jehož hlavním cílem je využít nízkou úroveň našeho zadlužení k realizaci opatření, která pomohou udržet a zlepšit životní úroveň obyvatel, zmírnit negativní dopady pandemie na nejpostiženější skupiny a prostřednictvím rekordních investic co nejrychleji obnovit silný ekonomický růst. A je to rozpočet, který rozhodně nezapomíná ani na úspory. Míra úspor ve výši 5 % provozních nákladů státu byla ale nastavena tak, aby nezpůsobila nežádoucí zásahy do akceschopnosti státu, veřejných služeb a zhoršení ekonomických očekávání. Jsme totiž přesvědčeni o správnosti pozvolné rozpočtové konsolidace. Ano, pozvolná konsolidace to znamená zcela odlišný přístup než ten, který se v letech 2012 až 2013 podepsal na prohloubení recese a kýžený efekt stejně vůbec nepřinesl. Česko potřebuje především předvídatelnou hospodářskou politiku, pozvolnou popandemickou konsolidace, která nezaškrtí křehké hospodářské oživení, ideálně snižovat schodek okolo půl procentního bodu HDP ročně, aby se Česko vrátilo k vyrovnaným rozpočtům nejpozději v roce 2028. Česko určitě nepotřebuje zvyšovat daně, ale pokračovat v jejich řádném výběru, bojovat s daňovými úniky a podvody.

Návrh na zrušení elektronické evidence tržeb, omezení kontrolního hlášení, zvýšení slevy na poplatníka či snížení sociálního pojištění nejsou ve světle známých prohlášení představitelů koalice SPOLU překvapením. Je ale nutné si uvědomit, že se jedná o kroky s výrazně negativními rozpočtovými dopady. Snížení sociálního pojištění o 2 procentní body stojí 35 miliard ročně. Zvýšení slevy na poplatníka o 3 tisíce korun 12,5 miliardy ročně. Zrušením EET se rozpočet připravuje o 20 miliard ročně po plném náběhu. Jen tyto tři kroky znamenají nálož téměř 70 miliard ročně. Nedovedu si představit opatření, která by tyto výpadky kompenzovala a ještě navíc měla přinést úsporu dalších 80 miliard ročně. Nedovedu si to představit a domnívám se, že podobně drastické škrty jsou tím posledním, co naše hospodářství nyní potřebuje. Ano, stav našich veřejných financí je dobrý, naše ekonomika silná, bankovní sektor mimořádně zdravý, rozpočty samospráv mají bezprecedentní rezervy a také zdravotní pojišťovny jsou na tom skvěle. Máme polštář, díky kterému rány tuzemské ekonomice můžeme mírnit. Právě díky tomuto polštáři patříme a nadále budeme patřit v mezinárodní konkurenci mezi bonitní věřitele, kteří neztratí kontrolu nad udržitelností svých veřejných financí a neocitnou se v dluhové pasti, a to i bez drastických škrtů.

To nejsou naše přání, ale fakta. Potvrzují to ti nejpovolanějších z povolaných, tedy naši věřitelé. Potvrzují to ratingové agentury, naposledy v pátek 10. prosince agentura Fitch. Ratingové agentury oceňují zejména dlouhodobě obezřetnou fiskální politiku vlády a nízký dluh sektoru vládních institucí. Je zřejmé, že Česká republika si svou rozpočtovou politikou nestojí vůbec špatně, a proto by z nastaveného trendu neměla uhýbat.

Musíme investovat do životní úrovně naší země. Musíme odpovídajícím způsobem zvyšovat důchody. Lidé, kteří celý život dřou a poctivě přispívají do systému, si zaslouží důstojné stáří. O tom je mezigenerační solidarita, o tom je vyspělý stát schopný postarat se o ty nejpotřebnější. A v období krize to platí dvojnásob. Všichni si pamatujeme doby, kdy naši rodiče a prarodiče dostávali obálky s informací, že se jim důchod zvedne o 40 korun nebo dokonce ještě méně. A když hovořím o životní úrovni, rozhodně nemám na mysli jen důchody. Naše země se v úrovni mezd a platů od roku 2014 zkrátka posunula do úplně jiné úrovně. A vědí to dobře nejen zaměstnanci veřejného sektoru, jako jsou učitelé, zdravotníci, policisté nebo hasiči. Je to zkrátka ekonomické fakt. A díky snížení daní zaměstnancům od 1. ledna letošního roku z 20,1 % na 15 % si lidé nepohoršili ani v době, kdy si už takové zvyšování výplat zaměstnavatelé dovolit nemohou. Vyplácí se sázka na to, že na lepší hospodaření, vyšší investice a růst životní úrovně není nutné shánět peníze slepým zvyšováním daní. Zvyšování daní, to patřilo k běžné praxi vlád pravicových stran. Naše vláda po celé funkční období naopak daně snižovala. Celkem jsme od roku 2014 daně snížili o 510 miliard korun a tyto peníze zůstávají lidem. Ti, jak se jistě shodneme, nejlépe vědí, jak s nimi naložit.

Musím se smát, když od opozice slýchám to její oblíbené, že vláda nic nedělala s daňovými úniky velkých korporací. My se na velké ryby naopak zaměřovali a dosahovali jsme výsledků. Stačí se podívat na daňové doměrky na převodních cenách, které jsou opravdu enormní. Od roku 2014 se už podařilo snížit daňovou ztrátu, případně zvýšit základ daně těchto korporací o 47 miliard korun. Úspěšně jsme zareagovali na fenomén sdílené ekonomiky. Uzavřeli jsme daňové memorandum se společností Uber, na jehož základě získává finanční správa veškeré informace nutné k zajištění kontroly daně z příjmů fyzických osob. Připravili jsme a prosadili novelu zákona o místních poplatcích, která nastolila rovná pravidla pro všechny poskytovatele ubytovacích služeb včetně Airbnb. Naším návrhem digitální daně podle prestižního Bloombergu Česko ukázalo světu, jak správně zdanit internetové giganty. V mezinárodních investičních arbitrážích patříme mezi nejúspěšnější státy světa. Jen od ledna 2015 vyhrálo Ministerstvo financí patnáct arbitráží a uhájilo v nich státní kase přes 20 miliard korun, naposledy s developerem Pavlovským v listopadu letošního roku.

Snižujeme administrativu spojenou s podnikáním. Téměř 80 tisíc živnostníků se rozhodlo platit daně a pojištění v rámci paušální daně, tedy zadáním jediné trvalé platby do internetového bankovnictví a nic dál už nemusí řešit. Aktuálně vrcholí přihlašování živnostníků, kteří se rozhodnou využít tohoto režimu v roce 2022.

Aktivně řešíme nelegální hazard a zasadili jsme se o to, že Česká republika už není kasinem v srdci Evropy. Dokončili jsme moderní regulaci hazardu, která funguje, spustili jsme rejstřík vyloučených osob z hraní hazardních her, kterým chráníme nejenom samotné hráče, ale i jejich rodiny. Oproti roku 2014 se nám podařilo snížit počet heren o 80 % a o víc jak o polovinu méně máme také hracích automatů.

Prosadili jsme novelu směnárenského zákona a došlápli si tak na směnárny, které se vůči svým klientům nechovali fér. Zavedli jsme zákaz dvojích kurzovních lístků nebo možnost odstoupení od nevýhodné směny do tří hodin od uskutečnění transakce. Zkrátka všechno to, co desetiletí dělalo naší zemi ostudu, pomalu mizí. A věřte mi, že bych mohla pokračovat opravdu dlouho.

Ráda bych se ale soustředila na jedno související konkrétní téma, a tím je covid a s ním spojená ekonomická pomoc. Březen 2020, vypuknutí pandemie přineslo potřebu okamžité reakce a my jsme zareagovali spuštěním opatření, které dosud nikdy nikdo nedělal. Když jsme na jaře roku 2020 přišli s plošným moratoriem na úvěry, to bylo něco, co bylo v Evropě novinkou. Nebyly s tím zkušenosti, které bychom mohli opsat, moratorium jsme prostě prosadili a zafungovalo. Obavy o narušení vztahu věřitel - dlužník se nenaplnily. Ukázali jsme, že i malá země může být průkopníkem. Využili toho stovky tisíc dlužníků, kterým to pomohlo a s nimi i ekonomice.

Kompenzační bonus, neboli okamžitá pomoc zasaženým živnostníkům, vyplácená finanční správou formou vratky. Od jara minulého roku se takto k našim občanům dostalo více než 43 miliard korun. Nebo zcela nový zákon na podporu úvěrování firem se státní zárukou, který přinesl okamžitou podporu firmám, které by jinak na úvěr dosáhly jen obtížně či příliš pozdě, a to ve výši 500 miliard korun. Celková částka pomoci poskytnuté ekonomice v souvislosti s pandemií potom k 30. listopadu letošního roku dosáhla závratných 618,7 miliard korun, z toho letos 325 miliard. Je to právě tato robustní pomoc domácnostem, firmám, municipalitám nebo zdravotnímu systému, díky které se nám podařilo podstatně snížit propad ekonomiky. Černé scénáře, které pod tíhou vypjatých jarních či podzimních dnů predikovaly až dvojciferné propady, se prostě nenaplnily. Jistě definitivně vše rozsoudí až historie. Objektivní zmírnění hospodářského dopadu je ale poměrně silným signálem, že podpora vládních kroků byla tím správným rozhodnutím, silným a rozhodně ne jediným.

Dámy a pánové, dovolte mi nyní zaměřit vaši pozornost na kondici naší ekonomiky, která byla, je a musí zůstat hlavním ukazatelem našeho úsilí v oblasti hospodářské politiky. Česká ekonomika se postupně zotavuje z šoku, který přinesla pandemie onemocnění COVID-19 a opatření přijímaná vládami k omezení šíření nákazy. Oživení je však pomalejší než v řadě států EU a reálný hrubý domácí produkt stále mírně o 3,1 % zaostává za předkrizovým vrcholem dosaženým ve čtvrtém čtvrtletí 2019. Očekávaný nárůst ekonomického výkonu o 2,5 % v letošním roce by měl být tažen všemi složkami domácí poptávky, nejvíce spotřebou domácností, změnou stavu zásob a investicemi do fixního kapitálu. Zatímco problémy v globálních dodavatelských řetězcích by měly mít výrazně negativní dopad na export, rostoucí investice do fixního kapitálu a zásoby by měly také podporovat dovoz. Saldo zahraničního obchodu by mohlo tak ekonomický růst zpomalit v rozsahu 2,5 procentního bodu. V roce 2022 by hospodářský růst mohl díky pokračujícímu oživení soukromé spotřeby investic do fixního kapitálu a příznivějšího příspěvku salda zahraničního obchodu dosáhnout 4,1 %.

V počáteční fázi pandemie koronaviru došlo k omezení agregátní nabídky i poptávky s nejednoznačnými důsledky pro vývoj inflace. Globální ekonomika se po propadu v prvním pololetí 2020 poměrně rychle zotavila. Tomu napomohla expanzivní fiskální i měnová politika. Nabídková strana je však nedořešenou pandemií stále ovlivněna. A není schopna na rostoucí poptávku adekvátně reagovat. Dochází k narušení dopravy, frikcím v zásobování a odstávkám výroby až tento vývoj vyústil v růst cen, který byl nejprve patrný na komoditních trzích, postupně se však projevuje i v dalších cenových okruzích. Nárůst inflace se stává významným makroekonomickým problémem. V listopadu 2021 meziroční inflace zrychlila již na šest procent a výrazně tak předčila aktuální predikci. Bez prominutí DPH na elektřinu a zemní plyn by přitom meziroční inflace činila přibližně sedm procent. Podle listopadové predikce by v roce 2021 měla průměrná míra inflace dosáhnout 3,5 procenta. V roce 2022 by se v ní měla výrazněji promítnout administrativní opatření, především růst regulovaných cen. Mezi nimi bude nejpodstatnější zvýšení ceny elektřiny a zemního plynu. V rámci změn nepřímých daní počítáme s dalším, byť ve srovnání s rokem 2021 mírnějším zvýšením spotřební daně z tabákových výrobků. Administrativní opatření by k průměrné míře inflace mělo přispět 2,3 procentního bodu. Cena ropy by podle východisek predikce měla příští rok v podstatě stagnovat, což by mělo snížit nabídkový tlak na růst spotřebitelských cen, i když frikce v zásobování budou zřejmě ještě přetrvávat. Naopak poptávkové faktory by měly působit ve směru vyšší inflace, jelikož produkční mezera by již měla být kladná a spotřeba domácností by měla silně oživovat. Na snížení inflace by měl působit pokles jednotkových nákladů práce a slabě podinflačně by se též mělo projevit i posilování české koruny k oběma hlavním světovým měnám. V souladu s výše uvedeným očekáváme, že průměrná míra inflace v roce 2022 dosáhne 6,1 procenta.

Vývoj na trhu práce byl zastavením vládních podpůrných programů ovlivněn jen nepatrně. Míra nezaměstnanosti v říjnu dále mírně klesla na 2,6 procenta a byla tak nadále nejnižší v celé Evropské unii. To přispívá k dynamice výdělků. Poptávka po zahraničních pracovnících zůstává silná. Zaměstnanost by se v mezičtvrtletním srovnání měla od třetího čtvrtletí 2021 díky ekonomickému oživení mírně zvyšovat. Za celý letošní rok by nicméně vlivem v první polovině roku měla klesnout o půl procenta, v roce 2022 by mohla vzrůst o 0,8 %. Míra nezaměstnanosti by v letošním roce měla v průměru dosáhnout tří procent. V dalším období by díky hospodářskému růstu měla postupně klesat. Objem mezd a platů by se za celý rok 2021 mohl zvýšit o 5,3 %. Přetrvávající frikce na trhu práce by měly být opětovně dominantním faktorem vývoje mezd v tržních odvětvích. Silná poptávka po práci by v příštím roce mohla podpořit dynamiku průměrně mzdy i zaměstnanosti. Objem mezd a platů by tak v roce 2022 mohl vzrůst o 5,1 %.

Makroekonomická predikce je zatížena řadou rizik, která v úhrnu považuje Ministerstvo financí za vychýlená směrem dolů. Přetrvávající problémy v globálních dodavatelských řetězcích přispívají k inflačním tlakům a ve vybraných odvětvích již představují významnou bariéru pro růst produkce. Kvůli nedostatku klíčových vstupů některé firmy dočasně snižují nebo dokonce zcela přerušují výrobu. Předpokládáme, že se situace bude v průběhu první poloviny příštího roku postupně zlepšovat. Poté by již problémy v dodavatelských řetězcích neměly hospodářský růst ve významnější míře tlumit. Rizikem je však prodloužení nedostatku komponent hlouběji do roku 2022.