Dovolte, abych vám představila novelu zákona o pedagogických pracovnících neboli kariérní řád učitelů. Jedná se o návrh, o kterém se diskutuje bezmála 20 let. Tak jak tomu ostatně je při všech změnách, které náš vzdělávací systém čekají, nebo který je dlouho očekáván.

Návrh, který vám předkládám, žádám zdvořile o vaši podporu, znamená v budoucnu profesní podporu učitelů. Naši učitelé při své náročné práci, a že je to práce náročná, na tom se asi shodneme, v tuto chvíli žádnou systémovou profesní podporu nemají. Také nemají jistotu, že se jí mohou domoci, dovolat v každé škole. Ať je to malá škola ve vesnici, nebo škola třeba v hlavním městě Praze.

Stejně tak nemají jistotu, že jejich profesní podpora v rámci jejich učitelství, v rámci jejich kariéry bude také zafinancována, to znamená, nebude jenom na papíře nebo v interním předpisu školy, ale také že si na ni skutečně sáhnou a budou ji moci využít.

Dlouhé roky, po tu dobu více jak 20 let, někteří, aniž by ukázali učitelům text, tvrdili, že kariérní řád učitelů je spasí, učitelstvo zbohatne a bude to tedy znamenat konečně důstojné platy pro naše učitele. Takto kariérní řád nikdy ve všech předchozích variantách nevypadal.

Platový systém, tarify, osobní příplatky, odměny, zůstává beze zbytku zachován. A pokud chceme změnu směrem k postavení učitelů, musíme nejenom zvednout platy, požadavek na příští rok je navýšení o dalších 15 procent tarifu, ale musíme pokračovat dál, nejméně po dobu tří let, tak jak uložila vládě Poslanecká sněmovna. Vláda se na jaře tohoto roku k mému návrhu k tomuto zavázala.

1. ledna 2020 by tak platy učitelů měly průměrně znamenat 43 tisíc měsíčně. Aby se tyto peníze, když jsou vybojovány, skutečně dostaly směrem k učitelům, schválil Senát v minulých měsících také férové financování škol, takže nejpozději od dalšího školního roku budou konečně mít ředitelé jistotu, že podporu svých pedagogických týmů budou moci zafinancovat, budou si ji moci naplánovat, budou si ji moci spočítat a budou vědět, kolik finančních prostředků garantovaně ze strany státu, MŠMT získají. K tomu, aby nám to šlapalo na 1000 procent, potřebujeme i profesní podporu učitelů. A tento kariérní řád. Ne proto, že bychom snad neměli školy, kde v tuto chvíli všechno funguje na jedničku s hvězdičkou, kde existují uvádějící učitelé, kde existují metodici předmětu, oboroví didaktici. To nikoli. Ale my chceme, aby každé dítě a každý rodič měli jistotu, že taková podpora je na každé škole a je garantována, nejenom směrem k učitelům, ale také potom směrem k našim dětem. Protože jde o kvalitní vzdělávání našich dětí. Nejde o třídění učitelů do kategorií, nejde o přezkušování, nejde o upřednostňování té či oné generace. Toto všechno odmítám. Toto všechno byly diskuse a teze, které zaznívaly z politických řad v minulých letech a jenom vnesly do učitelských řad pochyby. A velmi často také samozřejmě nesouhlas s tím, aby s ohledem na to, jaké mají podmínky, jaké mají ohodnocení, tak ještě aby byli tříděni, kategorizováni a peskováni za to, jak dobře svou práci dělají. O tom není kariérní řád učitelů.

Kariérní řád učitelů zaručuje každému učiteli svobodnou cestu, vybrat si z hlediska svých zkušeností, které získá v rámci učitelství, v rámci své profese, to, co pokládá za nejcennější, na co je nejvíc hrdý, toto dát do tzv. portfolia, to nejsou žádná školení, to nejsou žádná razítka, o tom zákon není, tam to není napsáno. Portfolio je portfolio, které má učitel v hlavě a v srdci. A tak jak portfolio dokáže přenést učitelka, pardon, učitelka z mateřské školy v případě dítěte, ano, dítě si z mateřské školy, vážené kolegyně, vážení kolegové, nese své portfolio. Ale nejsou to jeho razítka, je to jeho práce, je to to, co dokázalo, je to portfolio. To není o tom, že by děti v mateřských školách chodily na semináře, školení a sbíraly razítka.

Dovolte mi toto přirovnání. Učitelé mají své portfolio v hlavě, mají jej v srdci, mají jej ve své zkušenosti. Každý takový učitel díky tomuto kariérnímu řádu si svobodně své portfolio postaví a bude jej moci, podotýkám, v případě třetího kariérního stupně zcela dobrovolně, pokud takovou cestu bude chtít zvolit, využít, ukázat, získat a potom mít možnost sdílet tuto svou zkušenost ve škole nebo s ostatními kolegy.

Ne že nám uteče ze školství a už nikdy učit nebude. Protože to byla původní varianta kariérního řádu. Ti nejlepší učitelé, nechť jsou vrchními mentory a jsou mimo školy. Nevím, co měli dělat. Asi mudrcovat. Stávající verze kariérního řádu nic takového nečiní. Ti nejlepší učitelé v našich školách, pro naše děti, s nejlepší profesní podporou.

Tak jak vám je kariérní řád předkládán, znamená promítnutí stávající dobré praxe, tak jak ji popisovatelé učitelé sami ve školách, v regionech, v rámci veřejných debat, konferencí, všech těchto setkání, která proběhla, a musím říct, že i řada tzv. otázek nebo kritik, které zaznívají v posledních dvou týdnech, jsou dávno vypořádány v návrhu zákona. Dávno jsme se s nimi vypořádali, právě díky tomu, že jsme učitele slyšeli. Nemám proto strach, že dojde k nějakým katastrofickým scénářům, jak někdo líčí. Naopak, mám strach, že nebudeme mít odvahu vzít tuto příležitost a umožnit učitelům jejich profesní podporu, jejich profesní rozvoj, dát jim nové profesní cesty, specializační cesty, finančně je zajistit a také je organizovat ve školách.

Naposledy k otázce administrativy.

Kromě platu existují jenom dvě věci, které postrádají učitelé ještě více, nebo je chtějí změnit. Je to právě ona profesní podpora, možnost sdílení praxe, mít jistotu, že učitelství je vnímáno jako náročné povolání a po celou dobu kariéry učitele ve škole je také takto o něho pečováno. On má možnost si sáhnout na profesní podporu. Já tvrdím, že dnes tomu tak není. A je to špatně.

A druhá věc, rozhodně je žerou papíry. Ano, učitele zahrnujeme papíry, to je pravda. Jenom se ohrazuji proti tomu, že to snad je hlavně ministerstvo školství. Je to řada ministerstev, které zahrnují školy a učitele papíry. A nebudu tady vypočítávat. Ministerstvo má jasný plán a rozhodně papíry směrem k učitelům sníží. Jsem o tom přesvědčena. Předložím to buď já, nebo můj nástupce. Ministerstvo v tomto případě pracuje a bude schopno tento slib směrem k učitelům splnit.

Také je potřeba říci, že učitele zavalujeme velkým množstvím práce neučitelské. Teď to nemyslím nějak nedůstojně k neučitelům. Nebo nepedagogické. Učitelé si mně velmi často ve školách stěžují na to, že by chtěli mít třeba čas na přípravu, zlepšování metod své výuky v rámci hodiny směrem k dětem nebo třeba poradu se svými kolegy v daném oboru, ale mají dozor na chodbě, mají dozor v jídelně, spravují knihovničky. Tohle je problém, který máme.

My potřebujeme učitele, kteří se mají možnost soustředit na svou práci, mají takto organizovaný rozvrh, mají dost prostoru a profesně sdílí svou praxi. Ve škole nebo mezi školami, v rámci škol. Bez kariérního řádu učitelů to nezajistíme. Ne proto, že bych byla nějak centralistka. Ale proto, že máme tisíce škol, každá škola je jiná, žádné férové pravidlo bez zákona do našeho školství nevneseme.

Dámy a pánové, těším se na nadcházející rozpravu, na vaše otázky, náměty, včetně kritických. Věřím, že nakonec uznáte, že kariérní řád učitelů, tak jak je předkládán, je rozumnou středovou společnou cestou, kterou musíme mít odvahu začít jít, a dát školám možnost na profesní kvalitě a podpoře učitelů v jejich režii a v jejich svobodě pracovat.