Kateřina Valachová, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy společně se svými kolegy zaregistrovala otevřený dopis předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR Jiřího Pilaře a stejně jako dalším podnětům mu věnovala pozornost, neboť vážně zvažuje všechny komentáře odborné veřejnosti.

Udivuje ji však způsob adresování tohoto dopisu prostřednictvím placeného servisu ČTK, což nepovažuje za standardní formu vedení diskuse na odborné bázi. Asociaci speciálních pedagogů zařadilo MŠMT mezi partnery pro diskusi k tématu zcela záměrně, aby pokrylo celé názorové spektrum odborníků, kteří se tématem společného a speciálního školství zabývají řadu let a jsou tedy relevantními partnery.  Připomínky se týkají vyhlášky k provedení paragrafu 19 a některých dalších ustanovení zákona č. 561/2004 Sb, o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.

MŠMT vůbec poprvé otevřelo diskusi ještě v části vnitřního připomínkového procesu a rozšířilo významným způsobem počet odborníků a míst, která se do debaty mohou zapojit. V podstatě od srpna probíhá velmi intenzivní debata. Právě proto není zcela srozumitelné, proč jí svůj dopis, ve kterém pan Pilař poukazuje na nerespektování připomínek od pedagogů z praxe, adresuje uprostřed druhého kola tohoto vnitřního připomínkového řízení, protože v této chvíli jsou reakce teprve shromažďovány, aby byly následně vypořádány. Následovat přitom bude ještě vnější připomínkové řízení, kde bude další příležitost uplatnit vlastní odborný názor. Jinými slovy, odborná veřejnost má a bude mít celou řadu příležitostí se ke zmíněným dokumentům vyjádřit a pan doktor se tedy vlamuje do otevřených dveří. Otázky, které klade, jsou předmětem probíhající intenzivní odborné diskuse, ale na řadu z nich již jsou známy odpovědi. To však autor dopisu dobře ví, neboť je do debaty zahrnut. V tomto kontextu ale není nejšťastnější, že se staví do role arbitra toho, kdo je a kdo není odborník na společné vzdělávání. Podobné soudy a nedostatek respektu k jiným odborným názorům ke konstruktivní diskusi nepřispívají.

Je také třeba zopakovat, že téma společného vzdělávání česká vláda včetně ministryně Valachové neřeší kvůli bruselským úředníkům, ale protože je považuje za zásadní z hlediska práva každého dítěte na kvalitní vzdělávání. Nelze je proto ani redukovat na problematiku úzké skupiny dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, společné vzdělávání chceme chápat v širokém spektru zahrnujícím stejnou péči dětem s různými potřebami, například talentovaným atd.

Pokud jde o samotný text dopisu, autor má bohužel tendenci směšovat různá témata, která spolu přímo nesouvisí, což může být pro čtenáře matoucí. Vyhláška k provedení §19 je například něco jiného než Rámcový vzdělávací program a není tedy jasné, proč je spojována údajná negativní odezva na vyhlášku s Peticí proti zrušení přílohy LMP (lehké mentální postižení) Rámcového vzdělávacího programu.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, stejně jako její náměstci a náměstkyně, na všech diskusích k danému tématu potvrzují, že české speciální školství je na velmi vysoké úrovni, nelze ale rezignovat na to zásadní a sice, že je nutné chránit práva dětí a pedagogů v hlavním proudu, tedy 90% těch, které máme v soustavě základního školství.

Ministryně Valachová také hodlá aktivně jako první zástupce české vlády hájit speciální školství v Bruselu na tzv. „ministerské radě“ 23.11.2015, což ovšem nesouvisí s tím, že změna v českém školství je nevyhnutelná kvůli českým dětem a jejich právu, samozřejmě rozumně, postupně a s patřičnou metodickou, materiální i finanční podporou.

K jednotlivým výhradám….

a)      Vyjádření k Petici k vyjádření nesouhlasného stanoviska k požadavku MŠMT na zrušení materiálu RVP ZV, příloha LMP bez náhrady (odstavec 3 dopisu):

MŠMT neruší přílohu LMP bez náhrady, ale zapracovává ji do upraveného RVP ZV tak, že v souladu s přílohou LMP upravuje výstupy jednotlivých vzdělávacích oborů upraveného RVP ZV tak, aby vyhovovaly i vzdělávání žáků s LMP a umožňovaly individuální přístup ke vzdělávání žáků podle specifik jeho vzdělávacích možností. Tuto skutečnost vyjádřilo MŠMT i v tiskovém prohlášení.

b)      Vyjádření k „…byste se … měla opírat o pedagogický terén…“ (odstavec 3 dopisu)

Úprava vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami byla dlouhodobě konzultována s širokou pedagogickou veřejností včetně Asociace speciálních pedagogů ČR. Navrhovaná vyhláška k provedení § 19 školského zákona č.561/2004 Sb. ve znění zákona č. 82/2015 Sb. Samotné znění pracovní verze vyhlášky prošlo dvakrát vnitřním připomínkovým řízením, v současné době probíhá vypořádání druhého kola vnitřního připomínkového řízení a na jeho základě dochází k úpravám znění vyhlášky. Seznam připomínkových míst – viz legislativa

c)      „Podoba předkládaného materiály (vyhlášky) …. Postrádá propojení mezi jednotlivými stupni vzdělávání. V textu nenacházíme řešení středního vzdělávání po ukončení povinné školní docházky. Návrh vyhlášky nerespektuje existenci různých vzdělávacích programů v jednotlivých oborech středního vzdělávání.“ (5. odstavec dopisu)

Předkládaný text vyhlášky je pracovní verze, ve které řešíme především problematiku základního vzdělávání, které nejsilněji trpí exkluzí. V současné době připravujeme návrh řešení středního vzdělávání, které bude součástí navrhované vyhlášky.

d)      „Návrh zcela pomíjí řešení situace, kdy zákonný zástupce žáka odmítne přestup svého dítěte do školy běžného vzdělávacího proudu…“ (5. odstavec dopisu)

Při stanovení podpůrných opatření školským poradenským zařízením je vždy vyžadován informovaný souhlas zákonných zástupců, rodičů žáka s poskytovanou podporou. Návrh vyhlášky vychází z nejlepšího zájmu žáka, proto je účastníkem jednání především rodič a odborné posouzení pracovištěm SPZ (školské poradenské zařízení). Cílem není pohánět rodiče k zodpovědnosti, ale zajistit speciální vzdělávací potřeby žáků.