Mnozí tvrdí, že politika již není pravicová, nebo levicová. Není to pravda. Zákony, které projednáváme, nejsou jen technické úpravy. De facto každý obsahuje základní myšlenku, jestli má stát více mluvit do života občanů, více regulovat nějaké činnosti, většinou pod nějakou bohulibou záminkou. Anebo méně a nechat více prostoru pro svobodnou volbu a vzájemnou dohodu lidí. A podle toho se snažím k projednávání zákonů přistupovat.

Ve Sněmovně jsme například začali projednávat změnu živnostenského zákona. Ve stručnosti v ní jde o to, že turističtí průvodci by neměli mít volnou živnost, ale vázanou, což znamená, že pokud chcete dělat legálně průvodce, museli byste nově mít příslušné vzdělání nebo kurz. Na první pohled to zní správně a nevinně - každý chce vzdělané průvodce. Akorát reálné dopady budou jiné, než autoři zákona předpokládají.

Pro mě je to taková klasická snaha zajistit si pro nějakou činnost zákonem exkluzivitu. Je to klasická snaha všech podnikatelů, co svět světem stojí, nějakým způsobem se vydělit, vydělit sebe, svůj produkt, své služby z neúprosného koloběhu volného trhu. V tomto případě snahou omezit vstup do odvětví, nejlépe nějakým státním úředním zásahem a požadavkem, to znamená zákonem. Klasicky se to schovává za novou mantru „ochrana spotřebitele“, v tomto případě ochrana turistů. Jinými slovy je to zase snaha o ochranářský přístup státu a snaha, aby stát regulacemi mluvil do všeho. Já občany nepovažuji za hloupé jako např. vyznavači paternalistické role státu, a proto i za hloupého nepovažuji spotřebitele. On sám moc dobře ví, za co chce utratit své peníze.

Kde je nabídka, tam je poptávka. Současní "deštníkáři" v Praze už tak jako tak svoji činnost provádějí nelegálně a nový zákon se jich nedotkne. Kvůli přijetí nějakého zákona nezmizí. Jen by se zkomplikovala situace těm, kteří to chtějí dělat legálně. Např. studenti, kteří nyní třeba o prázdninách provádí na hradech a zámcích, by museli zbytečně absolvovat kurzy, které nejsou zadarmo.

Proto jsem hlasoval proti tomuto zákonu.