Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, jsem rád, že i přes tu úpornou snahu poslanců za hnutí ANO minule, kdy se snažili zablokovat přerušení bodu do přítomnosti paní ministryně, a těch dnešních hrátkách, jsme se dostali na projednávání této mé interpelace. Děkuji.

Začnu možná netradičně, a to jedním konstatováním. Přirozenost státní moci je její roztahovačnost a úkolem demokratického politika je státní moc brzdit, krotit a držet na uzdě, aby se necítila všemocná a nedotknutelná. Nekritický přístup, snaha obhájit neobhajitelné, bagatelizace, to je živná půda pro roztahovačnost a takovým případem je to, na co jsem se ptal - výzva novomanželským párům, a to pod hrozbou pokuty a jako povinných osob, pro sdělení soukromých údajů o své svatební hostině, Finanční správou. Po obdržení odpovědi na mou písemnou interpelaci se ukázalo, že se nejedná o ojedinělé případy, ale o masivní kobercový nálet na novomanžele na Přerovsku. Tady možná patří, určitě patří velký dík médiím za jejich práci, nicméně k meritu věci a k meritu mé interpelace.

Územní pracoviště Finančního úřadu pro Olomoucký kraj v Přerově zaslalo výzvu novomanželským párům k poskytnutí obsáhlé série údajů a listin, týkající se jejich svatební hostiny. Zároveň se Finanční správa odkazovala zejména na § 57, odst. 1, písm. d) daňového řádu. Šlo zejména o tyto osobní informace: kde se hostina konala, kde byli ubytováni svatební hosté v den konání svatby či jaký byl počet hostů na svatební hostině atd. V poučení, v té výzvě, jim poté bylo sděleno, že proti povinnosti naplnit tuto výzvu se nelze odvolat a zároveň jim bylo sděleno poučení o pokutě.

V písemné interpelaci jsem se ptal paní ministryně, když to zjednoduším, zda to považuje za zákonný postup a proč a zda to považuje za správné z lidského hlediska a jaká byla přijata nápravná opatření. K mému překvapení jsem dostal odpověď, když to zase zjednoduším, že to nebyl žádný exces, jak jsem se domníval, ale že to byl zákonný postup Finanční správy a že paní ministryně požádala pouze Finanční správu, aby postupovala citlivěji ve vážných případech. Co jsou to ty vážné případy, to jsem se nedozvěděl. Mé otázky a písemnou odpověď máte ve svých podkladech, kolegyně a kolegové, a musím skutečně zkonstatovat, že mne odpověď velmi překvapila. Doufal jsem, že odpověď bude v tom smyslu, že se jednalo o ojedinělý výstřelek, který se prošetří a nebude se dále opakovat. Doufal jsem marně.

Tento příklad je doklad, že se Finanční správa utrhla ze řetězu. Viděli jsme to na nárůstu zajišťovacích příkazů, šibeničních lhůt pro firmy na jejich vyjádření a nyní, právě na tomto příkladu, osobních otázek manželským párům. Přiměřenost je, zdá se, pro státní správu, pro Finanční správu, neznámé slovo. Místo, aby Ministerstvo financí začalo plnit svoji roli a Finanční správě dávalo určité mantinely jako ústřední orgán státní správy, tak vidíme, že přistupuje k veškerým krokům Finanční správy nekriticky. Mnohdy je obhajuje či bagatelizuje. A tento nekritický přístup znamená legitimizaci toho, že Finanční správa začala nadužívat své pravomoci a mimořádných nástrojů, a to bez ohledu na důsledky. Proto vidíme takový nárůst zajišťovacích příkazů, proto vidíme de facto v přímém přenosu likvidaci mnoha firem, vidíme tolik prohraných sporů státem, vidíme tisícikorunové pokuty za neevidovanou krabičku Tic Tac či za pár ponožek. A vidíme také zejména nárůst - správné slovo - horlivých úředníků, kteří neváhají rozeslat 95 novomanželským párům výzvu o sdělení osobních informací, a to včetně těch, kteří měli hostinu doma. A ten nárůst horlivých pracovníků umožňuje to, že politické signály od vedení Ministerstva financí jsou dlouhodobě jasné: honba za výběrem daní za každou cenu, i nepřiměřeně. Přiměřenost, to je to, jak by státní správa měla konat a bohužel tak nekoná.

Jedna z doplňujících otázek, paní ministryně: považujete za přiměřené rozeslat výzvu 95 manželským párům, jestli náhodou neměli svatbu v zařízení, které bylo podezřelé z nepřiznání tržeb, jako povinných osob? Nepopírám, že by se mělo proti daňovým únikům bojovat, ale otázkou je, jestli účel, byť bohulibý, světí za každou cenu prostředky, protože kde je ten mantinel, kdy se tato honba za novodobou mantrou zastaví? Obeslat 95 manželských párů s osobním otázkami v okolí nějaké restaurace či zařízení, i když podezřelé, to je nechutné, ale zdá se, že rozkaz zněl jasně. Protože, abych byl korektní, v posledních dnech se začalo spekulovat o odchodu ředitele Finanční správy pana Janečka. Dneska dokonce proběhla zpráva, že sám podává žádost o ukončení jeho angažmá v čele Finanční správy, tuším k 27. prosinci nebo tak jsem to nějak zahlédl, paní ministryně mne určitě doplní, ale považte, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, co všechno se muselo stát, co všechno se muselo stát, než se tento krok učinil, nadužívání zajišťovacích příkazů, to ho nijak nepostihlo. Další věci, pro spory prohrané státem ho nějak nepostihlo. Dokonce, paní ministryně, i vaše odpověď, ta první, písemná, kterou dnes projednáváme, se snažila obhajovat kroky Finanční správy. Teprve až poté, co ten mediální tlak se zvýšil, teprve poté pan ředitel Janeček odchází.

S touto informací o množství párů se přece mělo dávno pracovat, přece prvním krokem, když jste obdržela moji písemnou interpelaci, bylo přece prověřit tuto záležitost, nečekat, co všechno se v médiích udělá a udělat ihned nápravná opatření.

Proto jsem se také ptal, jaké konkrétní kroky učiníte pro to, aby se to neopakovalo. A chcete příklad bagatelizace? 9. října vydala Finanční správa tiskovou zprávu ohledně této kauzy, kterou si dovolím část odcitovat. "Cílem akce bylo tuto činnost eliminovat s pomocí prosby občanům o poskytnutí relevantní informace s tím, - (Poslanec listuje v materiálech.) Teď se omlouvám..., že pokud by informace nedodali, tak by jim de facto žádná pokuta nehrozila. Výzva, která se v tiskové zprávě nazývá prosbou a údajně by jim nic nehrozilo, protože přesto, že novomanželé dostali tuto výzvu s poučením o pokutě. A jak to ti chudáci novomanželé měli vědět, když dostali tuto výzvu, že to byla jenom prosba, že to nebyla výzva, jak je v názvu toho dokumentu, že jim nehrozila pokuta, když dostali poučení o pokutě. Jak to měli vědět.

Paní ministryně si podle odpovědi nechala předložit právní analýzu Finanční správy, která potvrzuje zákonnost postupu. Alespoň tak jste mi, paní ministryně, odpověděla. Respektive výklad, že dle § 57 jsou novomanželé povinnými osobami, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. Tak zní ten paragraf. Tento výklad je ale velmi sporný a diskutabilní. Kdybychom ho takto nekriticky přijali, tak by to znamenalo, že každý z nás, každý, kdo v této zemi, kdo zorganizoval nějaký absolventský večírek, maturitní večírek, narozeninovou oslavu, rozlučku, tryznu atd., by byl povinnou osobou. Představte si takový sraz absolventů gymnázia po padesáti letech. Babičky a dědové ve věku sedmdesáti let. Sejdou se v restauraci, berňák bude mít podezření, že restauraci nepřiznává tržby v EET, a protože i účastníci srazu si objednali službu realizovanou daným podnikatelem, znamená to podle paní ministryně, že berňák může kontaktovat účastníky srazu a ptát se jich na osobní informace.

Já se chci zeptat. Souhlasíte tedy, paní ministryně, s výkladem paragrafu 57, znovu to potvrdíte, že každý, kdo organizuje nějakou oslavu v restauraci je povinnou osobou? To je opravdu velmi extenzivní výklad v neprospěch našich občanů. Proti tomu stojí druhý názor odborné veřejnosti, ke kterému se já osobně přikláním. Dle něhož takový výklad absolutně neodpovídá koncepci celého ustavení paragrafu 57 daňového řádu. Toto ustanovení totiž taxativně vymezuje okruh subjektů, o nichž má správce daně právo požadovat předmětné údaje. Takže zákonnost je diskutabilní. To potvrzuje i uznávaný komentář, který zpracoval pan doktor Baxa a spolek autorů. (Ministryně Schillerová mluví mimo mikrofon.) A paní ministryně je dokonce spoluautorkou. Který říká, že oproti stávající úpravě - reagovalo to na změny - je okruh povinných osob, jakož i rozsah povinně poskytovaných informací zredukován.

A přímo k tomu bodu - písm. d. Osobami, které získávají jiné údaje, jsou však nezbytné pro správu daní, mohou být např. osoby evidující údaje o ubytovaných osobách, evidující technické prověření automobilů apod. Je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce nemohlo být, aby tuto povinnost měli všichni, kdo přijdou do platebního styku s podnikateli, tak jak de facto zněla vaše odpověď. A mě překvapila vaše odpověď, protože jste spoluautorkou tohoto komentáře. Pokud by zákonodárce přece chtěl, aby se to vztahovalo na každého, tak by ten paragraf zněl jinak. Asi následujícím způsobem: Každý, kdo disponuje informacemi, či podobně, tak jak je to třeba u svědecké výpovědi v paragrafu 96 daňového řádu.

Podle expertů, s kterými jsem to konzultoval, je nutné dané ustanovení vykládat tak, že se jedná o osoby, kterým povinnost získávat jiné údaje nezbytné pro správu daní stanoví zákon. A je to součástí jejich činnosti. Je přece evidentní, že novomanželé v průběhu svatební hostiny žádné údaje od majitele restaurace nezískávají a ani je nevyžadují. Podle daňových expertů Finanční správa mohla maximálně využít svědectví, v rámci kterého jsou ovšem garantována práva jak daňových subjektů, tak i svědků. Takže mě by zajímalo, jestli jste neposunula, paní ministryně, svůj názor na tuto záležitost. Zda to považujete za přiměřené. Jaké učiníte konkrétní kroky proto, aby se to neopakovalo. Zda trváte na zákonném postupu. A zda považujete osobní otázky za relevantním v daňovém řízení. Děkuji.