Historické okénko

Dnes si připomínáme 85. výročí úmrtí prvního ministerského předsedy samostatného Československa. Byl jím Karel Kramář (27.12.1860-26.5.1937).

Karel Kramář byl osobnost, bez níž si není možné představit českou politiku konce 19. století a prvních třiceti let století dvacátého. Karel Kramář vystudoval práva, vedle toho se zajímá též o problematiku národního hospodářství a finanční vědy. V roce 1891 je Karel Kramář zvolen za mladočeskou stranu do vídeňského parlamentu, v roce 1906 se stává předsedou mladočeského klubu.

Na jaře téhož roku se mu daří prosadit v mladočeské straně program pozitivní politiky, jenž je zamýšlen jako program koncentrace českých stran směřujících k větší účasti na moci ve státě. Co se týče politiky zahraniční, Kramář prosazuje program tzv. politického neoslavismu - tj. myšlenku slovanské vzájemnosti, je přitom výrazně orientován na Rusko. Patrně i pod vlivem jeho ruské manželky.

Po vypuknutí 1. světové války začal organizovat domácí odboj, roku 1915 byl zatčen a v procesu spolu s A. Rašínem odsouzen k trestu smrti za velezradu, později mu byl trest zmírněn na 20 let a v roce 1917 byl amnestován. V únoru roku 1918 pak dochází ke sloučení mladočeské strany s dalšími stranami ve stranu nesoucí název Česká státoprávní demokracie (později je přejmenována na Národní demokracii).

V době vyhlášení samostatného Československa se Kramář jako předseda Národního výboru nacházel v Ženevě na setkání představitelů domácího a zahraničního odboje. Kramář zprvu propagoval představu monarchického zřízení samostatného státu, ale později přistoupil na myšlenku republikánské formy vlády.

Kramář byl 14. listopadu 1918 vyhlášeným Národním shromážděním zvolen prvním ministerským předsedou ČSR. V době svého ministerského předsednictví vedl československou delegaci na Pařížské mírové konferenci. Prosazoval tam názor, že by měly vítězné mocnosti intervenovat proti bolševické vládě v Rusku. S tímto požadavkem však pro Benešův odpor neuspěl.

Ve funkci ministerského předsedy zůstal do 8. července 1919, kdy jeho vláda padla po obecních volbách, které skončily pro národní demokraty neúspěchem. V žádné další československé vládě již nepůsobil. 8. ledna 1919, ještě jako ministerský předseda, přežil pokus o atentát mladého komunisty Aloise Šťastného na jeho osobu.

Přidávám jeden citát z jeho dochovaných projevů:

„Dlouho jsem byl v naivním domnění, že socialistům jde opravdu jen o spravedlnost, o svobodu a ochranu slabých, o pravou, poctivou českou demokracii. Bohužel se ukázalo, že socialismus se svým základním programem vlády jedné třídy nad druhými se ani u nás docela nezměnil, a že se také u nás od bolševismu liší jen metodami boje o moc, závislými víc na rozsahu a možnostech politické síly, čili na nutnosti podvoliti se kompromisům, než na ohledech k státu a zájmům ostatních tříd národa.“.