Proto jsem v minulosti úspěšně prosazoval například zrušení daně z nabytí nemovitosti a zachování možnosti odpočítat úroky z hypoték z daní, což chtěla zrušit tehdejší ministryně Schillerová. Kolem hypoték a jejich předčasnému splacení v době fixace se strhla velká veřejná diskuse.

Sněmovna schválila moje dva pozměňovací návrhy oproti původnímu návrhu. První návrh prošel všemi hlasy a druhý získal 16 hlasů z opozice.

• Poplatek za předčasné splacení se bude vztahovat pouze na nové smlouvy či nové fixace. Tedy nikoliv na ty, kteří si letos a minulý rok v době nejvyšších úrokových sazeb hypotéku zafixovali.
• Poplatek 0,25 % za každý rok do konce fixace, maximálně však 1% oproti původně navrženým 2 %. Tedy například 2 roky před ukončením fixace to bude 0,5%.

Co vlastně ten poplatek znamená? Se zajištěním peněz na mezibankovním trhu na delší období jsou spojeny náklady, tzv. cena peněz. Diskuse byla o tom, jestli tyto náklady má nést ten, který dostal díky fixaci lepší cenu a má si zároveň nést závazek za tuto fixaci, nebo mají banky náklady rozložit mezi všechny ostatní klienty a tím mít vyšší cenu všech hypoték. Bez nějakého závazku by pak nabídka fixací s lepší cenou by pak ztrácela smysl a ve finále by na to doplatili noví žadatelé o financování vlastního bydlení.

Nově také bude možno splatit hypotéku bez jakéhokoliv poplatku v případě prodeje nemovitosti nebo rozvodu, a nic to nemění na stávající úpravě možnost každý rok při výročí smlouvy čtvrtinu hypotéky taktéž bez poplatku.

Ve veřejných diskusích se objevoval i názor, proč to nenechat na trhu a uvedenou oblast nějak regulovat. Stávající stav, kdy banky neúčtovaly tyto náklady, nebyl výsledkem volného trhu, ale důsledkem nejednoznačného zákona z roku 2016 a jeho přísného výkladu ze strany ČNB.

Jsem přesvědčen, že i díky mým návrhům trhu s hypotékami nastavujeme rozumná a jasná pravidla. Blíže vysvětluji ve videu ZDE.