Daně jako pokuta za úspěch?

Každý obhájce zvyšování nejrůznějších daní vždy tvrdí, jak je taková věc nesmírně prospěšná. Vybere se víc peněz, ty se moudře použijí na něco, co pomůže všem a všichni jsme „šťastní".

Idylka to ale není, jsme dospělí a samozřejmě víme, kde je pravda. Vždy, když se o něčem podobném mluví, vzpomenu si na příběh z Anglie, kde byla v minulosti vybírána „daň z okna“.

Šlo o docela prostý koncept: kolik oken nemovitost má, takovou daňovou sazbu dostane. Čím více oken, tím více dotyčný platí, protože je více „bohatý". Zní to absurdně? Znělo to i občanům Anglie.

Nikomu se nechce platit absurdní a zbytečné daně, takže lidé začali zazdívat svá okna, aby nemuseli tuhle nesmyslnost platit.

Nicméně domy s méně okny a někdy dokonce s žádnými okny prokazatelně neměly pozitivní vliv na lidské zdraví. Dani za okna se tak přezdívalo „daň za světlo“ nebo „daň za vzduch“. Jednalo se o klasickou daň za úspěch. A poněkud absurdní daně najdeme i dnes.

Jedna z absurdních daní byla daň z nabytí nemovitosti, a proto jsem prosazoval její zrušení. Vláda sice na to po několikaletém odmítání kývla, ale hned chtěla tyto peníze vytáhnout lidem z jiné kapsy, protože chtěla zrušit možnost odečítat z daní úroky z hypoték. Povedlo se navzdory vládě prosadit můj návrh, aby odpočet úroků byl zachován.

A dalším příkladem jsou neustálé spekulace o plánech na zvýšení a rozšíření daně z nemovitostí. Jsem jednoznačně proti. A co vy? Půjdeme cestou rozumu a svobody, nebo si necháme trestat úspěch a zničit zdraví dalšími daněmi „za vzduch“ a „světlo“?