Dámy a pánové, pěkné páteční odpoledne. Je to taková ne moc výhodná pozice. Jsem tady jako první koaliční poslanec v té řadě bez přednostního práva, takže to musím stihnout do pěti minut, bohužel. Já jsem vám tady nabídnout prodloužení nouzového stavu z takového jiného úhlu pohledu, tak to musím celé přeformátovat, abych to stihl, případně se přihlásím podruhé.

Já v této chvíli - a vy to víte - jsem k tomuhle konzistentní. Mně vadí dva extrémy. Na jedné straně mi vadí ta kritika za každou cenu. Dám příklad. A potom mně vadí skutečně, to musím říct férově, i některá opatření, která jsou více plošná, než aby byla směrována tam, kam by být směrována měla.

Pokud jde o tu kritiku za každou cenu, řeknu tady příběh, kdy jsem měl takový hovor s lidmi. Bylo to vloni v létě, kdy jsem říkal. Pojďme udělat nějaká opatření, aby se ty restaurace nezavíraly, třeba omezení počet dva na jeden stůl, že bychom tam nechávali mobil, nějaký kontakt na sebe a podobně. Ta reakce byla GDPR, já nikde kontakty dávat nebudu a tak dále.

Uplynou tři měsíce, u nás restaurace zavřené, a ti samí lidé se mi chlubili, jak byli v Belgii, v restauraci, tam to perfektně fungovalo - desinfekce, všechno. Museli ale samozřejmě odevzdat nejenom číslo na mobil, ale pokud si dobře vzpomínám, i pas, číslo pasu, aby byly na ně kontakty. A najednou to je perfektní. Přišli nadšení z Belgie a tam najednou GDPR nic. To znamená, když tady přijdeme my tady s nějakým nápadem, tak je to špatně, protože to je u nás. Když je to ze zahraničí, tak je to skvělý i přesto, že tam ten člověk těch informací dá mnohem víc.

Takových příkladů tady mám celou řadu. Já se do těch pěti minut nevejdu. Já jsem třeba navrhoval zrušení modrých zón tady v Praze. Když po těch lidech chceme, aby omezili ten sociální kontakt, tak aby nejezdili MHD. No tak to zase naráží samozřejmě na co? Na zelenou politiku. Proč bychom teď vlastně ty lidi lákali do osobní přepravy. Tak to je ta kritika za každou cenu.

Na straně druhé některá ta opatření jsou skutečně nelogická a vycházejí podle mě takové ty typické české reakce, takový ten právní formalismus, dogmatismus a na druhé straně u lidí hledání mezer za každou cenu. V tom jsme mistři světa. Také mi opravdu nedává logiku, aby člověk měl roušku venku na ulici. Rozumím tomu, že potom je to o tom, že pak bude určitě dotaz ministra vnitra. No, jak by to ten policista měl řešit, jak on si bude měřit, jestli ten člověk je od druhého ty dva metry. No, to je přesně ono. Podle Gaussovy křivky tady budou vždycky lidé, kteří něco budou porušovat, ale omezovat tím všechny mně přijde, že je nesprávné.

Tím se dostávám k něčemu, co bych ilustroval, že to vlastně fakt není úplně jednoduché. A to je případ tady našich dvou poslanců Volného a Bojka, kteří chodí bez roušky a bez respirátoru. A teď jaké je to správné řešení? Oni jsou tady napomínáni, můžou být vykázáni. Když budou vykázáni, tak to zaberou všechny kamery tamhle. Když budou vykázáni násilím, tak to přehluší úplně všechno. Můžeme tady schvalovat chráněný účet, cokoliv a budou všude ty záběry. A druhý den to bude znova a znova a znova. Takže to vlastně nesplní účel.

Když se naopak zase neudělá nic, tak je to vlastně špatný příklad. Protože ti lidé venku ty roušky nosit musí. Takže se udělalo tam to plexisklo, které tam vidíte. Zase, je to správně? Teď to tam chrání kolegu poslance z Pirátů Mikuláše Ferjenčíka, ale zároveň to zase může být precedens, že kdokoliv - já když si to takhle rozmyslím, že to taky nebudu nosit, tak tam taky budu mít plexisklo, a tak dále.

A tady ve vedení Sněmovny jsou zastoupeny všechny strany. Jinými slovy, já tím říkám - jsou, tak místopředsedové, ale scházíte se jako předsedové klubů, jako všechny strany. My jsme se o tom bavili x krát. A já tím chci jenom ilustrovat na tom krásném malém prostoru, ne na té celé České republice - na tom malém prostoru tady, že to v zásadě pozitivní řešení nemá.

Ať se udělá v tomto ohledu cokoli, tak ten potlesk to nezíská, tak to vždycky získá nějakou negativní publicitu, nějakou negativní energii. Takže to je takový krásný příklad, který se dá ilustrovat, vizualizovat přímo, bych řekl.

Na závěr pozitivně, mám 10 vteřin, nevím, jak bych to měl zkrátit ještě víc. Pozitivně, já za sebe toto beru, za sebe osobně, jako poslední prodloužení nouzového stavu s tím, že za mě priorita je, že po Velikonocích se opravdu vrátí děti do škol. (Předsedající upozorňuje na čas.) To pro sebe beru jako základní prioritu, přes kterou nejede vlak. Děkuji.