Dobré ráno, děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rozhodla jsem se, že do této debaty vstoupím s několika poznámkami, které se týkají cesty tohoto návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou.

Asi musíme začít již v roce 2000. To byl rok, kdy za vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana přijala Poslanecká sněmovna návrh zákona, který zakazoval vývoj jakýchkoliv komponent, které by mohly posílit jaderný arsenál, ale i ve smyslu dobudování jaderné elektrárny v Búšéru v Íránu, zakazoval jakýkoliv vývoz těchto komponent.

Tehdejší Poslanecká sněmovna - připomínám, že to bylo v roce 2000, myslím, že to bylo někdy v březnu, teď to datum nemám přesně - o tomto návrhu rozhodovala v takzvaném zrychleném jednání. To jednání bylo dvoudenní, myslím 7. a 8. března. Nakonec tento návrh zákona v tom zrychleném jednání byl přijat.

Chci říci jako jistou perličku, že z tehdejšího klubu Občanské demokratické strany jsme zde dva poslanci, můj ctěný kolega Marek Benda a já, a oba dva jsme tehdy hlasovali pro přijetí toho zákazu vývozu, tedy podpořili jsme vládu Miloše Zemana v tomto významu slova, v tomto konkrétním zákonu.

Abych tedy tu informaci dodala úplnou, tak tehdejší klub Komunistické strany Čech a Moravy celý hlasoval proti tomuto návrhu zákona, ale byli zde i někteří sociální demokraté, kteří jsou zde dnes a tehdy ten zákon podporovali, tedy zákaz vývozu. Otázka je, jak se k té věci budou stavět dnes. Ta hlasování si můžete najít. Je to, myslím, 8. března 2000 a je to hlasování č. 36, kde přehled o tom, kdo jak se k té otázce tehdy postavil, snadno naleznete.

To byl tedy ten začátek. A pokračování - vrátím se ještě k tomu začátku. Ukazuje se tedy, že Komunistická strana Čech a Moravy od samého počátku podporovala Írán bez ohledu na aktuální vývoj v téhle zemi, podporovala skupiny, které se ukazují i dnes jako hrozba pro západní společenství, zejména pro Izrael, ale také pro Evropu, tak, jak se vyjadřují někteří současní čelní představitelé Íránu.

Pokračování téhle věci bylo zatím to poslední v roce 2014, kdy opět klub Komunistické strany Čech a Moravy předložil ten návrh na zrušení tohoto embarga, tohoto zákona, zákona č. 99/2000 Sb., a to projednávání trvalo od doby předložení v tom minulém volebním období, tedy za vlády koalice sociálních demokratů, hnutí ANO a KDU-ČSL. To projednávání trvalo od 11. června 2014 do 2. 12. 2016. Tedy více, než dva roky. Proběhlo první a druhé čtení a ve třetím čtení tento návrh zákona, tedy 2. 12. 2016, Poslanecká sněmovna odmítla. Odkáži vás opět na hlasování. Je to hlasování ze třetího čtení 2. 12. 2016. Je to hlasování číslo 103- aby ti členové tehdejší Poslanecké sněmovny z hnutí ANO, kteří hlasovali proti tomuto návrhu komunistické strany, měli možnost si porovnat své tehdejší a dnešní postoje. Občanská demokratická strana hlasovala proti tomuto návrhu.

Je důležité zmínit jednu věc. Vláda v roce 2014 poté, co byl tento návrh předložen, tak vláda sociálních demokratů, hnutí ANO a KDU-ČSL dala k tomuto návrhu negativní stanovisko. Negativní stanovisko, které má pět bodů, z nichž asi je důležitý ten poslední pátý bod. Dovolte mi, abych z něj ocitovala některé závěry. Tedy cituji: "Vláda s vědomím výše uvedeného konstatuje, že zrušení zákona č. 99/2000 Sb. by ze zahraničně politického hlediska bylo negativním signálem vůči mezinárodnímu společenství. Opakuji. Ze zahraničně politického hlediska by to byl negativní signál vůči mezinárodnímu společenství, neboť íránský jaderný program není ani v současné době zcela bez kontroverzí. V tomto kontextu vláda považuje zákaz jakéhokoliv podílu českých firem na výstavbě, modernizaci, či provozu elektrárny za nadále ospravedlnitelný, tedy stojí za tím, aby z České republiky žádný takový vývoz, žádný takový kontrakt, žádný takový obchod uzavírán nebyl. A to zejména s ohledem na nejasný způsob využití jaderné elektrárny, mimo jiné k nepřátelským vojenským účelům vůči jiným zemím.

To je přece závažné stanovisko. Je staré pouze tři a půl roku, nebo čtyři roky už to za chvilku bude. Nicméně byla to vláda, ve které seděli dnešní nejvyšší představitelé současné vlády v demisi. Seděl tam jak současný předseda vlády, který je v demisi a tedy se spolupodílel na tomto negativním stanovisku. Seděl tam současný ministr zahraničí také v demisi Martin Stropnický, tehdy jako ministr obrany, podílel se na tomto negativním stanovisku. Seděla tam paní ministryně Šlechtová, která je nyní v demisi, zastupovala jiný rezort, než zastupuje dnes. Ale i ona jako členka vlády se tehdy podepsala pod to negativní stanovisko, kterým vláda říkala Sněmovně, tento návrh Komunistické strany Čech a Moravy vláda nedoporučuje a to zejména s ohledem na to, že by ohrozila bezpečnost nejenom těch zemí daného regionu, ale spatřuje v tom i ohrožení pro nás samotné.

To je zajímavý posun. Jestliže se dnes podíváme na doporučení vlády, která má zčásti obdobné složení, jako ta vláda předchozí, a tehdejší exponenti viděli závažné ohrožení naší bezpečnosti ve chvíli, kdy by tento zákaz byl prolomen a dnes ti stejní dávají neutrální stanovisko. Je to zvláštní, protože to neutrální stanovisko si můžeme každý vykládat, jak chceme. Může se nabídnout výklad takový, že řekneme - tak, vláda si s tím neví rady a proto neřekne ani ano ani ne, zachová se jako ta pověstná chytrá horákyně a řekne - Sněmovno, udělej si s tím, co chceš, já si nad tím myji ruce. Což určitě není dobrá zpráva ani pro nás, ani pro českou veřejnost, protože v otázce, která má takový závažný význam v dnešním nebezpečném světě, vláda musí mít jasno. Nemůže si hrát na svém písečku a říkat - já nic, já muzikant, já od toho dávám ruce pryč.

Druhý možný výklad toho neutrálního postoje se nabízí v tom, že nemáme vládu s důvěrou Sněmovny a v tomto mezidobí je potřeba si nikoho nerozhněvat. Tedy umožnit každému, kdo by mě potenciálně mohl podporovat, kdo by mohl splnit moje požadavky, abych konečně - tím myslím teď Andreje Babiše - abych se mohl stát předsedou vlády s důvěrou, tak musím prostě uhnout tam, kde bych za normálních okolností neuhýbal, kde za normálních okolností jako předseda suverénního státu vědom si své důležité role bych stál a bránil bezpečnost této země. Zatímco nyní říkám - je mi to dost jedno, protože vím, že bez komunistů se dál nehnu. A proto i v této zásadní otázce jim ustoupím a znamená to, že jsem bezcharakterní politik, kterému skutečně zásadní otázka bezpečností naší země je, dovolte mi to slovo, ukradená.

Ani jeden z těch výkladů neutrálního postoje současné vlády v demisi není dobrou zprávou pro nás a já jsem toto všechno zde potřebovala říct proto, abychom sami věděli dobře, jaké postoje jsme kdo kdy zastávali, jaká zdůvodnění máme pro to, že je nyní měníme a co dáváme v šanc, jestliže zde říkáme, že vlastně o nic tak moc nejde, necháme tady komunistickou stranu a její představitele nestoudně argumentovat tím příměrem k roku 1938. Já bych mohla říci o tom, kdo zval v roce 1968 naše zachránce ze strany Ruska. Mohla bych se bavit o tom, jestli, když tady zaznělo, že tím podporujeme české zájmy, jestli náhodou nepodporujeme ruské zájmy, protože je to ROSATOM, který dostavuje tu jadernou elektrárnu v Búšehru, na rozdíl od toho, kdo ji započal, tedy od německých firem a posléze, díky tomu konfliktu, který v tomto území nastal, tak přešla tato zakázka na ROSATOM.

A já mám dojem, že více, než českým zájmům slouží navrhovatelé zrušení tohoto zákona zájmům ruských firem, nikoliv českých firem, zájmům ruské politiky, nikoliv české politiky, zájmům ruského spojenectví ve světě, nikoliv zájmům a závazkům, které přijala samostatná Česká republika jako součást NATO, jako součást západního spojenectví. Proto před tímto návrhem zákona varuji a žádám vás, abyste se skutečně postavili na stranu zájmů České republiky a nikoliv na stranu zájmů jakéhokoliv jiného. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)