V první řadě je třeba si uvědomit, že přestupek nelze řešit ze dne na den a zákaz pobytu lze uložit jen za přestupky, které jsou uvedené ve zvláštní části přestupkového zákona nebo v jiném zákoně. Zákaz pobytu může úřad, respektive jeho přestupková komise, uložit na dobu nejdéle tří měsíců a to v případě, že byl přestupek spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku a pachatel byl v posledních měsících přede dnem spáchání přestupku pravomocně uznán vinným z přestupku za obdobné jednání, kterého se dopustil na území stejné obce. Tedy by muselo dojít k současnému naplnění všech tří podmínek. Dále se pak sankce zákazu pobytu nesmí vztahovat na místo nebo obvod, kde má pachatel trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního předpisu. Tak hovoří zákon

o přestupcích. Strážníci tedy musí dobře znát celý proces řešení přestupku u bezdomovců
a musí také vědět, že okamžité předvedení před přestupkovou komisi nelze provést. Ta musí po oznámení přestupku obeslat dotyčnou osobu. A tady je kámen úrazu – obesílejte lidi, kteří nemají svůj domov, tedy adresu trvalého pobytu. A ještě v tak veliké aglomeraci, jaké město Plzeň je, tyto osoby dohledávejte. Pak se celá záležitost musí řešit i celé měsíce a počet spisů k tomu vedených neúměrně narůstá.

Jednoznačně se ztotožňuji s ředitelem městského ředitelství policie panem Krákorou, který volá po jednodušším zákonu, jenž nám nebude svazovat ruce a celé řízení urychlí. I kdyby mělo jít například o „obecní šatlavy“!

Pokud se tedy legislativně nezmění zákon o přestupcích, situace se nezlepší. A proto je svalování viny na úřady, respektive na jejich přestupkové komise, nesmysl.

Radislav Neubauer
místostarosta MO Plzeň 3