Zdá se mi, že pouhý jeden náš občan zajistí většině občanů Německa splnění jejich přání. Neboli těm (a je jich většina), co chtějí či by byli ochotni přijmout omezení rychlosti na německých dálnicích. To, co český miliardář uveřejnil na internetu (více ZDE), totiž právě takovéto rozhodnutí přiblížilo.

Při rychlosti 400 km za hodinu ujede za minutu auto 6,7 kilometrů. Kilometr trvá méně než 10 vteřin. Řekl bych, že jinak, než jako hazard míjení aut na dálnici rychlostí o asi tak 300 km vyšší, než jakou jedou oni, fakt označit nelze (neb vzdálenost 500 metrů k pomalému autu ujede za 6 vteřin).

Nejen tento "závodník", ale i mnoho z Vás, se bude jistě odvolávat na svobodu. A na to, že přeci na tomto místě není omezení rychlosti. Myslím, že státy, z dobrých důvodů, nastavují někdy větší někdy menší hranice pro "svobodu" za předpokladu, že lidi tuto svobodu budou vyvažovat odpovědností. A zdravým rozumem.

To mi v počínání pana Passera zcela chybělo. O tom, že by jakákoliv nešťastná shoda náhod, třeba 3 předjíždějící auta, auto uhýbající do levého pruhu třeba před překážkou, nebo "vlnka" z nepozornosti předjížděného auta, vedla k obrovské tragédii a zřejmě smrti nevinných lidí snad není pochyb, neb fyzika hovoří jasně.

V poslední době jsem překvapen, jak "při zemi" se v v Německu jezdí. Obvykle, cestou do STRB nepotkám více než 2-3 auta, která jedou zjevně nad 150 km/h. Musím říct, že to z cesty dělá mnohem poklidnější zážitek.

Myslím, že jeden Čech notně pomůže tomu, že se z toho stane norma. Trochu mne to mrzí. A stydím se, že naše země je s tímto absurdním chováním bohužel spojena.