Myšlenka na to, že sociální (ale spíše volební) politiku podpory porodnosti „zaplatí Brusel“ (tedy daňoví poplatníci Německa, Francie, Itálie či Skandinávie, kde to obvykle z demografií taky není slavné), představuje další ukázku českého pohledu na Unii. Zde díky „asertivitě“ pana premiéra, dotaženou ad absurdum.

Peníze od Unie mají sloužit k tomu, abychom, v co nejkratším čase zvýšili naši životní úroveň, a nikoliv k náhradě rozpočtových výdajů nebo získání volebních preferencí. Tento přístup navíc povede k tomu, že s tím, jak bude unijních peněz ubývat (velká část naší země má docela blízkou životní úroveň s regiony na západ od nás), budou růst naše rozpočtové problémy.

A to nemluvím o tom, že cesta „přes dávky“ ovlivní bezesporu mnohem menší část populace (a vytvoří vedlejší problémy a náklady) než vytvoření podmínek pro to, aby rodiče dětí mohli, pokud chtějí či potřebují, pracovat. Ale to je pro tuto vládu, stojící na PR a jen málo skutečných změn k lepšímu, moc složité (bohužel stejně jako ty před ní, které v tom udělaly jen málo, pokud něco).

P.S. Nabízí se otázka, co bude dál. Zda poté, co nejprve pan premiér tvrdě požadoval, abychom si o penězích „z Bruselu“ rozhodovali sami (a na jistě přitom pomyslel i na své firmy), nyní chce, aby „Brusel zaplatil“ navržené sociálně-volební dávky (které poslouží “prchalovské“ PR mašinerii), nedojde také na podporu miliardářů v potížích. Nějakou „přímou, jednoduchou dávkou“, samozřejmě z bruselských peněz. Aby nemuseli vymýšlet, jak se k unijním miliardám oklikami dostat…