Již od schválení Unijní úpravy konfliktu zájmu (účinné od 2. srpna 2018), která vylučuje, aby příjemcem EU dotace byla mimo jiné osoba, která se podílí na rozhodování o dotacích nebo na toto rozhodování má přímý či nepřímý vliv a zároveň má na přidělování dotací vlastní hospodářský zájem, jsem opakovaně, písemně upozorňoval ředitele SZIF, že poskytování dotací firmám, které fakticky vlastní pan premiér (resp. je beneficientem 100 % jejich zisku), pravděpodobně odporuje unijním pravidlům, která jsou pro nás platná stejně jako české zákony. Vždy jsem dostal více čí méně nesrozumitelné vysvětlení toho, proč miliardy do firem holdingu Agrofert jsou v pořádku (neb není důvod, aby se to netýkalo také tzv. přímých plateb, jde opravdu o miliardy).

S dědicstvím fungování tohoto fondu (ale i dalších institucí) se dnes musí vyrovnat tato vláda. Jsem ale rád, že pan ředitel u toho nebude.

Za pozornost stojí ale i to, na co dlouhodobě upozorňuji. Tedy to, že odchodem Andreje Babiše ze Strakovy akademie se otevřel prostor, aby miliardový penězovod (dominantně dle pravidel, které stanovily předchozí vlády, neb pravidla stanoví naše vlády, nikoliv EU) byl opět naplno, a bez právních škraloupů, spuštěn. Dotování firem člena vlády byl totiž jen jeden z defektů stavu minulých let.

Tím druhým jsou, dle mého soudu ekonomicky vysoce sporné dotace (i běžné investice) na provoz firem s miliardovými obraty a zisky. Ekonomická logika dotací je, řekněme, sporná. Jsou podle mne zdůvodnitelné v podpoře malých a středních firem (mj. diverzita a stabilita ekonomiky) či v případě nákladných, pro ekonomiku potřebných projektů. Nebo k dosažení strategických cílů (třeba snižování emisí). Obvykle ale dotace pro velké firmy na "obvyklý provoz a investice" dominantně zvyšují jejich zisk a potlačují rozvoj firem malých a středních (neb velké firmy mají benefity tržní síly a větších úspor z rozsahu).

Snad na diskusi (s viditelnými výsledky) o tomto problému brzy dojde.