Rozpočet se schváleným deficitem skoro 300 miliard není pro naši zemi dobrá zpráva, i když je třeba přiznat, že podmínky vládnutí této vlády jsou mimořádně obtížné. Stejně tak není dobrá zpráva, že zatím nevznikl plán, jak deficit krotit. Finančníci, jejichž nervozita kolem stavu naší ekonomiky postupně narůstá, pak dobré zprávy hledají jen těžko. Neb rozpočtový výhled konzervuje strašidelně vysoké schodky.

Osobně bych popsal hlavní dva problémy rozpočtu takto:

1. Promeškali jsme rok. Jelikož rok 2025 by měl být rokem volebním, zbývá vládě na rozpočtovou korekci (myslím, že strukturální deficit by měl za dobu této vlády klesnout aspoň o 100 miliard) prakticky jeden "hlavní rok", rok 2024. Učinit v něm tak velký manévr je ekonomicky silně suboptimální. Rozložení změn (na obou stranách rozpočtu) v čase je cestou mnohem lepší, proto ztráta roku 2023 fakt bolí…

2. Dosažení schváleného deficitu je nejisté. Zatímco před měsícem byla logika zohlednění fiskálního dopadu energetické krize typu +100 mld. na výdaje (stropy a další) a proti tomu +100 mld. příjmů (mimořádné daně) přijatelným způsobem zohlednění připravovaných opatření, tak dnes tomu tak již není.

Podezření, že příjem je nadsazen a výdaj výrazně podceněn (pro rok 2023), totiž není nepodložené. Může to být samozřejmě chybný dojem, ale tvůrce rozpočtu (MF) bohužel neudělal nic proto, aby toto nebezpečné podezření rozptýlil. A to je chyba, která se může skrze reakci trhů na "nepříjemné deficitní překvapení" ukázat jako velmi nákladná. A to nemluvím o tom, že by zákonodárci měli vědět, zda zvedli ruku pro deficit 300 nebo třeba 400 miliard. I já osobně bych to rád věděl.

Naděje tak lze upínat pouze ke startujícím jednáním koalice o cestě k rozpočtové korekci. Vzhledem k tomu, že zatím vláda toliko strukturální schodek prohloubila, bude dosažení aspoň trochu přijatelné korekce velmi náročné. Pro mne představuje přijatelnou korekci posun z 220+ strukturálního schodku na 110-, a to je vskutku nemalý manévr. Považuji za zcela vyloučené, že toho lze dosáhnout většinou kroků hlavně na straně výdajů. Ale jak u výdajů, tak zejména u navýšení příjmů „není jedno“, jak se to udělá. Snížení výdajů a (někdy i) navýšení příjmů může buďto ekonomiku povzbudit k vyššímu výkonu, nebo alespoň jasně podpořit její modernizaci. Doufejme, že cíl redukce deficitu bude jasně určen (a dodržen) a cesta k němu bude pro růst a stabilitu ekonomiky ta nejvíce šetrná.