Česká média hojně píší o schválení návrhu zakazujícího prodej nových osobních aut a lehkých užitkových vozů se spalovacími motory od roku 2035 v rámci balíčku Fit for 55, o kterém se hlasovalo na plenárním zasedání tento týden. Ač je hlasování důležité, je to ,,pouze” pozice Evropského parlamentu, která spolu s postojem vstoupí do trialogu. V něm zástupci EP spolu s Evropskou komisí a Radou EU budou hledat finální podobu. Velká část jednání bude na českém předsednictví v druhé polovině roku 2022 (a byl bych moc rád, kdybychom výsledek dojednali my).

Kromě návrhu Komise ukončit prodej spalovacích osobních a lehkých užitkových aut po roce 2035 se v Evropském parlamentu hlasovalo i o protinávrhu, který zmírnil požadavek na snížení emisí CO2 na 90 % a umožňoval by tak dál prodej vozů s nenulovými lokálními emisemi. Prodejci těchto aut by se ale museli zapojit do nově vzniklého “kreditního schématu”, kde by dokládali, že na trh bylo dodáno dost “uhlíkově čistého paliva” (e-fuel) pro jím dodaná auta.

Zachování spalovacích aut (v řádu zřejmě do 10 %) na trhu by samozřejmě záviselo na rozhodnutí pautomobilek, zda budou chtít i nadále toto malé množství vozů se spalovacími motory vyrábět. Možná výroba by byla ovlivněna poměrně malým množstvím a náklady na zajištění dostatku “kreditů”. Jejich cena by závisela i na další poptávce, neb e-fuel bude potřebovat třeba i letecká doprava. Zásadní problém pak je, že k výrobě e-fuel bude třeba velký objem čisté elektřiny, odhady hovoří o více než 20 kWh elektřiny na 1 litr paliva.

Vzhledem k celkovým nákladům spojeným s e-fuels a vysoce neefektivnímu využívání energie (cca 6x horším než v případě bateriových aut, a horším než u aut vodíkových), ke kterému při provozu dochází, si myslím, že tato forma mobility by byla nedostupná pro běžné uživatele a fakticky by ohrozila potřebné snížení emisí. Proto jsem, s jasnou většinou poslanců EP, tento pozměňovací návrh nepodpořil.