Argument nedostatečné či neukončené cenové konvergence je evergreenem českých argumentů proti startu procesu přijetí eura.

Samozřejmě, velký rozdíl v úrovni cen zvyšuje riziko, že po přijetí eura, a tedy obvykle i poklesu úroků, se ekonomika začne přehřívat a bude trpět vyšší inflací. Proti tomuto argumentu stojí samozřejmě zjevné přínosy zavedení eura, a to zejména u zemí s velkou propojeností na eurozónu.

Navíc, není od věci se podívat, jak euro “slouží” v těch zemích, které ho zavedly při poměrně velkém rozdílu cenových hladin. A v neposlední řadě i na to, zda země, které euro nezavedly, uspěly lépe při probíhající inflační epizodě.

Kdo sleduje ekonomiku, odpovědi zná. A tak nad to uvádím data o tom, jak si ČR z hlediska cenové konvergence stojí:

V roce 2007 jsme z nových zemí EU měli pátou nejnižší cenovou hladinu, tedy pátý největší rozdíl.

Členem eurozóny se stalo Slovinsko se 2. nejnižším rozdílem.

Vloni byly již všechny země kromě Česka, Maďarska a Polska v eurozóně, nebo před branami eura (Chorvatsko vstoupilo v lednu 2023), či na cestě k němu (Bulharsko zřejmě usiluje o vstup v lednu 2025).

V pořadí cenových hladin jsme přesně uprostřed pelotonu s tím, že z úrovně 65 % jsme vystoupali na 80,9 %. Od většiny zemí nad námi nás dělí méně než 10 p.b. Pod námi jsou země, které euro používají.

Jinými slovy, relevance argumentu “cenové (ne) konvergence” věru nemá moc velkou sílu, neb od doby, kdy měl reálnou ekonomickou váhu, se svět změnil a zkušenosti mnoha zemí to potvrzují.