V naší zemi platí zákon o střetu zájmů, jehož znění vzniklo roky před založením hnutí ANO. Nejedná se tedy o žádný účelový „lex Babiš“, ale o důležitou formu ochrany občanů před zneužitím politické moci veřejným funkcionářem.

Tento zákon zapovídá dotace firmám, které jsou vlastněny osobami ve vysokých politických funkcích či zakazuje přidělování zakázek takovýmto podnikům. Nelze totiž nikdy vyloučit, že by veřejný funkcionář, v našem případě třeba poslanec nebo člen vlády, nevyužil svého vlivu k tomu, aby jeho firmy uspěly.

Něco je tedy zcela špatně. A přímým viníkem není Andrej Babiš. Ani managementy jeho firem, které se do těchto tendrů hlásí.

Tím jsou (bohužel) naše státní instituce, které zakázky přidělují či poskytují dotace. Ty by si nejlépe měly být vědomy české i unijní úpravy, jelikož platné právo musí umět aplikovat a postupovat dle svých nejlepších schopností a znalostí. Na tomto základě by měly buďto zakázky či dotace odmítnout, či v případě pochybností se obrátit na soudy a nechat si jasně vyložit zákon, který (pevně doufám) je pro všechny stejný.

Nic z toho se neděje. Vládne hlasité ticho a peníze i nadále směřují tam, kam to někomu vyhovuje. Krom rozvrácených státních financí nás tedy čeká i další špatné dědictví - a sice pokračující nedůvěra občanů ve stát.