I když se zdá, že díky dostupnosti vakcín se chýlí pandemická krize pomalu ke konci, je tento lákavý konec ještě příliš daleko. V mezidobí mohou vlády a státní orgány zachránit mnoho životů, ochránit ekonomiku před nadměrnými škodami a nebo dosáhnout opaku.
Kancléřka Angela Merkel podle mne dokázala dvě podstatné věci:
Za prvé jasně říct, že kromě kompetentní práce státu je to na každém jednotlivci a jeho chování, jak krizi její země zvládne. Nerozčilovala se nad tisíci stávkujících a možná miliony, kteří pravidla i v Německu možná nerespektují. Naopak požádala lid o spolupráci a srozumitelně jim řekla, že to nemá v rukou ona, ale všichni společně.
Za druhé bylo jasně vidět, jak kancléřku upřímně mrzí omezení obchodů a trhů před Vánoci a jak obecně omezení negativně ovlivňují svátky. Argument byl jasný - německá společnost nechce mít stovky mrtvých navíc kvůli tomu, aby vytvořilo iluzi, že vše je jako dřív. Záchrana životů má přednost a německý stát se postará o to, aby podnikatele odškodnil.
Situace u nás nemůže být více odlišná. Cena života je u nás zřejmě zcela jiná a nebo se vláda a stát tváří, že tisíce mrtvých s ní nesouvisí. A pokud souvisí s pandemií, "mohou zato lidi".
Moc mne to mrzí, a trápí mne, že ve společnosti je vidět stále více sobectví. Možná to začalo již migrační krizí a dnes to vrcholí tím, že "já se koronaviru nebojím, omezení nerespektuji." Tedy chování, kdy část lidí až ostentativně pravidla nedodržují a tím ostatní ohrožují, či když mnoho podnikatelů volá méně po férové kompenzaci (na kterou si vláda schválila stovky miliard a vyplatila jen velmi málo) a více po tom, aby omezení skončila, ač je jasné, že za to stovky či tisíce lidí zaplatí cenu nevyšší.
Nejsem vůbec rád, když od mnoha lidí slyším, že v této zemi fakt nechtějí žít. Ale zrovna dnes to není tak složité pochopit. Nebo se mýlím?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV