V šestiletém horizontu dostaneme z rozpočtu EU přes 1000 miliard korun a zaplatíme do něj odhadem 400 až 500 miliard. Zhruba třetinu z těch čistých peněz bychom dle mého soudu měli využít právě na zásadní snížení emisí skleníkových plynů v naší zemí. V Česku se v minulé dekádě prakticky zastavil rozvoj obnovitelných zdrojů, které teď v Evropě hrají prim. To znamená, že prostor pro investice je u nás opravdu obrovský.

Důležité bude nastavit jednotlivé programy tak, aby jasně motivovaly občany a firmy k investicím, které ke snížení emisí vedou (a mnohdy navíc šetří jejich peněženku). Bude potřeba se více zaměřit na renovace budov a vůbec snižování spotřeby energií. Musíme změnit přístup od toho, kdy se zdá, že kritériem úspěšnosti programu je to, zda jsou peníze vyčerpány, k měření toho, zda program na vynaložený objem peněz přinesl potřebný efekt.

Dotační programy mají totiž nejen klimatickou, ekonomickou, ale i sociální rovinu. Na tu poslední zapomínáme a tak "možnost ušetřit" je často zavřená lidem s nižšími příjmy. Je to chyba, třeba v dnešní situaci růstu cen za energie je vidět, že ti, co již investovali do zateplení nebo jiné úspory energií, ušetří ještě více, než čekali.