Je těžko uvěřitelné, že se státním orgánům nepodařilo odhalit, kdo otrávil kyanidem desítky kilometrů řeky Bečvy (a zřejmě ani to, odkud pochází nikl, který zasadil řece další ránu). Zoufalství rybářů, kteří z jedem znečištěné vody tahali desítky tun otrávených ryb, kontrastuje s klidem, který v této věci zachovává ministr životního prostředí.

Kombinace jeho mlčení a nevyvrácených podezření ohledně možného zapojení chemičky Deza (o kterých jsem již psal), při absenci jiného viníka opravdu vytváří dojem, že pan ministr dobře ví, proč o případu nemluví.

Zatímco on o problému mlčí, velmi užitečnou práci dělá pan Petřivalský, který se zahloubal do reakce firmy DEZA (ZDE).

Je podle mne zcela nutné, aby se státní orgány ve světle jeho informací ke svému postupu vyjádřily, a také, aby se změnila vysoká tolerance státu ve vztahu k velkým znečišťovatelům životního prostředí, a to nikoliv jen k firmě DEZA.

To, co se kolem případu děje během posledních měsíců, je bohužel další příklad absolutní rezignace týmu Andreje Babiše na zachování aspoň jisté míry kredibility alespoň u některých členů vlády a také státních institucích.

Nedůvěra lidí ve fungování státu bude bohužel dalším špatným dědictvím vlády hnutí, které slíbilo, že bude líp. Jeho odchod pro to sice vytvoří podmínky, ale pro ty, kteří po něm nastoupí, bude situace rostoucí nedůvěry lidí ve stát, rozvrácených veřejných financí a špatné personální situace ve veřejném sektoru, bezprecedentně obtížnou situací pro kvalitní vládnutí, které od nich bude očekávat mnoho lidí.