Posledních deset let se díky setrvale nízké inflaci napříč většinou světa zdálo, že je práce centrálních bank jednoduchá. S tím se proměnilo i obsazení jejich vrcholných orgánů. Namísto zkušených ekonomů a centrálních bankéřů místa obsazovali stále více jedinci s politickými dovednostmi, ale chabými zkušenostmi s měnovou politikou, finančními systémy či "makrem".

Navíc, kvůli tomu, že leckde vznikly "modely" fungování, které zpomalily reakci CB na velkou změnu ekonomiky, stalo se, že důležitá rozhodnutí zvýšit úrokovou sazbu padla (a přichází) často pozdě.

Snaha zkrotit růst cen v zárodku (alespoň u poptávkové části inflace) tak nepřišla včas. A tak dnes leckde, zejména v eurozóně, zvýšení úrokových sazeb přichází se značným zpožděním a v době, kdy už můžeme pozorovat první známky ekonomické recese. Což je komunikačně i ekonomicky nepříjemná situace.

To mne přivedlo k tomu, že jsem se nad tím, jak se změnil svět, ve kterém jsem strávil největší část své kariéry, zamyslel v textu pro bruselské Politico. V angličtině najdete originálni text ZDE, česky na webu ZDE.