Ač je záměr programu „Oprav dům po babičce“ dobrý, ekonomická logika bohužel hodně kulhá. Zdá se, že to je enormně drahá cesta k poměrně malé úspoře energie. A pokud je cílem programu zlepšit životní úroveň občanů, pak vybrat pár desítek tisíc lidí, kteří mají „dům po babičce“ a projekt zorganizují, tak to zní jako dosti nepochopitelná, společensky sporná loterie. Zvláště pak v kontextu toho, jak zoufale se našemu státu nedostává peněz.

Jistě není jednoduché najít cestu k efektivnímu vynaložení stovek miliard korun, které na energetickou transformaci dostaneme z Unie (ale na které jsme se měli čas se připravit). Stát by měl ale docela jasně vědět, co za tyto miliardy “kupuje“. Tedy na kolik ho přijde uspořená energie a zda to je lepší, než jiné alternativy. Politické body za chytlavý titul a nelogické bonusy za děti do tohoto rozhodování vstupovat opravdu nemají.

Snaha pomoci lidem zrekonstruovat existující nemovitosti tak, aby byly energeticky efektivnější, je přitom jistě chvályhodná. Ale i s penězi, které nejsou vybrané (jen) od našich daňových poplatníků, musíme zacházet odpovědně a kompetentně, a ne je "propálit" na nepochopitelně vysokou dotaci (snad až ve výši 2/3 investice) pro relativně malý počet lidí, navíc u nemovitostí, u kterých by byla vysoká investice sporná.