V Bruselu se rodí shoda nad tím, že události posledních dní v Bělorusku vyžadují jasnou a silnou reakci. Zdá se, že úvahy o ní jsou velmi blízko tomu, co jsem před pár dny zmiňoval – tedy osobní sankce na prominenty režimu.

V parlamentu zaznívají též výzvy k takovému postupu od všech hlavních politických skupin. Bohužel, díky pravidlům Unie, stojí zavedení sankcí na jednomyslném rozhodnutí představitelů členských zemí.

Obvykle velmi dobře informované Politico tvrdí, že problémem může být postoj Maďarska, které může dohodu zhatit. Bylo by to špatné ze dvou důvodů.

Především, Unie by měla reagovat kvůli hodnotám. na kterých stojí, ale i proto, že se jedná o eskalaci rizika v jejím bezprostředním okolí.

Velmi špatné by ale bylo, pokud by chování premiéra Orbána indikovalo jeho postoj k demokracii, svobodě a volbám. Mohlo by to znamenat, že plánuje v zemi, které také vládne, „šlápnout na plyn“. To by v podstatě i znamenalo, že Unie bude muset bohužel brzy řešit závažný problém, a to na opačné straně své hranice, než v případě Běloruska.

Doufám, že se ukáže, že v případě tolik potřebné reakce na chování pana Lukašenka se Politico mýlí, nebo Budapešť změní názor. Aspoň by nevznikl problém, který by byl „zvenku“ nepochopitelný a reputaci Unie by poškodil.